Re: Psychohygiena v dobe pandemie

První týden byla panika. Těšila jsem se každý večer na ranní probuzení, kdy první vteřiny ještě mozek nepracoval a "nevzpomnel" si, že žijeme v karanténě, to bylo sladkých 5 vteřin.
Další dny jsem si denně ráno povolila kouknout na idnes a konec. Velmi jsem se zanořila do příprav do školy, udělala si systém, což mi celkem pomohlo. Když bylo nejhůř a zase jsem se chvěla,stáhla jsem si přijímačkový test z cermatu (mám i deváťáky) a jala se ho vzorně řešit a vzorově zapisovat (ani jedno mi nikdy nešlo a nepůjde), abych jim to mohla dodat.
Teď nadále nesleduju zprávy, chodím na vycházky bez roušky do pustých polí a lesíků za barák s máminým psem, kterého si vyzvednu/vracím autem. Nesnáším totiž roušky, lidi se zakrytou tváří mě děsí, nedekóduju stav mysli, náladu, nenapojim se na ně. Sama roušku mám jen na beru/vracím psa a nutné nákupy 1x za 10-14 dní, tam se odpojím od okolí, vynechám oční kontakt, dýchám pravidelně, přežiju to,jen se snažím vřele pohovořit nebo aspoň poděkovat paní pokladní.
Každý ráno pozdravy slunci, min 1x týdně on line jóga s mou cvicitelkou - potřebuju jí důvěřovat, jen tak si hezky zacvičím = uvolním. Z toho čerpám ještě tak 2 dny.