Re: Moc vám děkuji

Václavko, upřímnou soustrast. Taky si myslím, že maminka už měla velmi křehké zdraví a každá pro jiného banální záležitost to mohla nenapravitelně zvrátit. Jsem přesvědčena, že v to úterý na pohotovosti ještě infekce močových cest nebyla přítomná. Opravdu ji bolela záda, a je otázka, jestli od plotének, osteoporózy nebo i metastáz nějakého nádoru. Dnes už se zdravotní pitvy nedělají (a vlastně bychom si to jako blízcí určitě ani nepřáli), příčina smrti se kvalifikovaně odhaduje. Infekce se mohla rozvinout v následujících dnech při zhoršené pohyblivosti, také asi zhoršeném příjmu tekutin. Staří lidé jsou křehčí, než děti. Zdravotní stav se může změnit dramaticky během pár hodin, od ohraničené infekce není nikdy daleko k sepsi, běžně užívané léky můžou způsobit závažné a překvapivé vedlejší účinky.
Nemyslím si s celého sledu událostí, že někdo závažně pochybil. I když důsledné vyšetření předchází mnoha špatným rozhodnutím, tady si nemyslím, že by časnější hospitalizace průběh věcí zvrátila.
Kolem úmrtí blízkého si lidi zapamatují hodně momentů, které se týkají hlavně komunikace. Ačkoliv je to těžké, nelze zajistit neomezené návštěvy, i u nás sice neustále povolujeme výjimky, ale čím náročnější provoz, tím více jej můžou porušit. Další věc je ta nezastižitelnost primáře - takový člověk má obrovskou kumulaci povinností, opravdu hledá ve svém programu volnou chvilku. Ten rozhovor pro tebe vyzněl asi velmi nepříjemně, přitom to nemuselo být tak myšleno. Ve chvíli, kdy jsi rozrušená, vnímáš věci jinak. Nemyslím si, že by dnešní medicínou v ČR vládlo pohrdání starým člověkem. Naopak, přetrvává hrdinská medicína, kdy lidé devadesátiletí a starší jsou za každou cenu udržováni při životě, hospitalizováni na ARO na přístrojích, jsou jim dělány perkutání gastrostomie atd. - a za cenu velkého utrpení.
Sice si nikdo z vás takový konec nepředstavoval ani nepřál, ale snad se maminka příliš netrápila. Mohl nastat nespočet mnohem horších variant.