Přístup původní rodiny manžela po jeho smrti

Vy, kterým život přichystal úmrtí muže, jakou máte zkušenost s přístupem jeho původní rodiny k Vám? Rodičů, sourozenců...
My jsme s dcerou zůstaly úplně samy... Nebýt kamarádek, nevím, jak bych zvládala... Manželova sestra se ozvala po 1/4 roce od pohřbu jen proto, aby dořešila technikálie kolem společného domu (přepis energií atd.). Tchýně radostně oslavila se zbytkem rodiny kulaté narozeniny a je šťastná, že se jich dožila.... Nulový zájem o to, jak se daří dceři zemřelého syna, jediné neteři a vnučce (o sobě nemluvím, naše vzájemné vztahy byly vždycky velmi formální a výraznou empatii jsem nečekala). Jestli třeba něco nepotřebuje, ať fakticky, nebo si třeba "jen" popovídat.... Obě se při jediném vzájemném setkání chovaly, jako by se vůbec nic nestalo... Švagrová se po chvíli uvedla do truchlivého modu - no jo, vlastně... Vám je "ještě" smutno....
Nechápu, jak mohly tak rychle zapomenout... dokud muž žil, staral se o ně obě nadstandardně... ale už tu není, tak co, ne?
Dceru to mrzí, ale uzavřela si to tak, že je též smázla ze života a nechce o nich slyšet.
Máte někdo podobnou zkušenost? Je to normální??