Re: První cesty na západ
Pamatuju si. Jeli jsme se podívat do Rakouska, jenom do nejbližších městeček za hranicemi. Všechno tam na mě působilo neskutečně upraveně a malebně, po šedém Československu obrovská proměna - samé barvy, všechno vymazlené, uklizené. V obchodech mě fascinovalo to množství zboží a barevné, krásně nafocené letáky, brala jsem si je domů a prohlížela si je. O něco později mě mamka vzala na zájezd do Švýcarska, to mi bylo asi tak 13 let. Hranice byly otevřené teprve krátce, ještě to pořád bylo něco nového a úžasného. Na hranicích se Švýcarskem stál náš autobus v koloně a v protisměru v jednu chvíli stál jiný český autobus. Nadšeně jsme na ně mávali a oni na nás, s radostí, že vidíme krajany. To už by se dnes nestalo, ale tenkrát jsme prostě fakt měli radost, že v tak daleké cizině potkáváme jiné Čechy. Ten pocit sounáležitosti byl někde úplně jinde.
Odpovědět