5.11.2019 18:59:44 Monty
Re: Očekávání
Nevím, co je to mantra přítomného okamžiku, ale na ta "očekávání" bych použila příklad se zde zmíněnou dovolenou.
Když někam jedu, tak nemám naprosto žádná očekávání, nesleduju recenze hotelů, neplánuju si program předem (vyjma ojedinělých akcí typu "jedu na koncert/výstavu") a na nic konkrétního se netěším. Prostě se něco stane, někam půjdu, něco uvidím a "vychutnám" si to, až se to stane. A to se dá aplikovat na normální provoz. Třeba včera ráno jsem si "vychutnala", když kolem vstupních vrat ke kanclu projel náklaďák s otevřeným okýnkem a řidič si pouštěl na plné koule sprostonárodní píseň "Na faře, na faře, leží Božena", a jaksi zcela mimo jakékoli očekávání. Očekávání je něco jako plán nebo jízdní řád. Jak nejsem člověk řádu, jde to dost mimo mě. Měla jsem to už jako dítě. Bylo mi celkem fuk, co se děje (samozřejmě pokud to nebylo výrazně negativní), hlavně když se něco dělo. Pamatuju si, že mi tehdy ke štěstí úplně stačilo, když zazvonil zvonek, někdo přišel a nějak narušil ten "plánovaný program".
Odpovědět