Re: Očekávání a zklamání
Monty (a ostatní),
já si myslím, že ten citát je tak širokej, že ho lze pojmout z tolika různých úhlů, že pravdu můžou mít i lidi, co maj na něj diametrálně odlišnej názor. I já si uvědomuju, že ten úhel pohledu, ze kterýho jsem m to pojímala já, zdaleka není absolutní a že to jde vyložit i úplně obráceně.
Monty, kdysi jsi psala, jak manžel OČEKÁVAL, že až budete mít dítě, tak budeš všecko zařizovat Ty a on si bude chodit po koncertech, kdežto Ty jsi OČEKÁVALA, že se zapojí i on a že občas na ten koncert půjdete spolu. Asi se shodnem, že obojí je taky očekávání, ale to Tvoje vnímám jako naprosto oprávněný, a to jeho jako nehorázný. A nemyslím si, že by bylo v této situaci řešení "spolehnout se jen sama na sebe", respektive ono Ti asi bohužel nic jiného nezbylo, ale znamenalo to i konec toho vztahu.
Takže tady bych si to třeba bez Tvého očekávání (že na to budete dva) neuměla vůbec představit.
Očekávání, že si třeba povinnosti okolo domácnosti a dětí NĚJAK plus mínus klacek spravedlivě rozdělíme, mám taky a považuju ho za legitimní. Naproti tomu už očekávání, JAKÝM způsobem se o to podělíme, za nijak automatický nepovažuju.
Naproti tomu, jak zmiňovala Angrešt, očekávání může být i předmětem docela ošklivého vydírání, případně vnímané jako nehoráznost (očekávání, že Ty budeš dělat všechno a já nic).
O tom pánovi, co napsal ten citát, nevíme nic. Možná je opravdu sobec, ale možná že jeho partnerka mohla mít těch očekávání tolik, že ho to dusilo?
Odpovědět