Re: Péče o seniory, podpora od státu vs. rodinná solidarita

Momentálně také řeším péči o mámu 80let. K tomu mám děti ve věku 9 a 13 let, tchyně je v cizině a nikdy jsem neměla pro děti hlídání. Teď jsem v práci, děti celý den doma na mobilech, manžel po dovolené umírá doma s chřipkou a já odpoledne zaskočím nakoupit a pak k mámě. A pak si dám do večera kolečko u plotny, pračky a žehličky...To je program tohoto týdne po dovolené.
Ono je těžké dopředu odhadnout, jak na tom člověk ve stáří bude. Babička žila do 94 v bytě sama, mamka nebo někdo z nás tam občas zašel vyluxovat nebo s něčím vypomoct, ale jinak byla soběstačná. Pak ji ranila několikátá mrtvice, ze které už nevstala a poslední rok strávila na LDN.
Mamka je poslední 2 roky čím dál horší. Před 7 lety umřel táta, se kterým se celý život hádala a nesnášela, a tak si začala vybíjet všechny nespravedlnosti světa hlavně na mně. Před 6 lety jsme jí pomohli vyměnit její 4+1, který by nezaplatila za 2+kk 1,5km od nás. Stěhovala se v rámci pražské čtvrti, takže žádná velká změna. Stejně to máme ale pořád na talíři doktorům ještě teď vykládá, že si nezvykla. Navíc prý v bytě je "tma", před okny jsou stromy (řeším už nekolik let), kuchyňské skříňky má vysoko (dolní linku jsme nechali snížit, horní nešla), venku jsou hrbolaté chodníky atd.... Byt jsem sháněli dost dlouho, podmínkou bylo, aby byl zrekonstruovaný, ústřední topení (ne plynové),blízko od nás, sprchový kout, výtah. Zázraky fakt neumím. Před 2 lety začaly výčitky, že na ní nemáme čas a teď se k tomu přidala demence a stále se zhoršující zdravotní stav. Jeden den si přepne televizi a nemá signál, manžel tam letí. Druhý den ráno mi volá do práce, že jí to opět nefunguje. Za půl hodiny znovu, jestli už jsem mluvila s manželem (který spal po noční). Pak si nemůže zadat kontakt do mobilu, protože už zapomíná, jak funguje a potřebuje to řešit. Maže si omylem kontakty a neustále se rozčiluje, že potřebuje, aby jí to někdo "vysvětlil". Volá několikrát denně. Nemůže něco přečíst, neustále ji objednávám na oční, pak jí vypadne sklíčko z brýlí, donesu ho spravit a další týden jí vypadne druhé. Pořád si s "něčím hraje". Štyluje hodiny, protože jí žádné nejdou správně, tak jde manžel, aby jí je nařídil a už jsou zase rozštylované. Pak se utrhne řetízek od rolety, zlomí železná konstrukce křesla (z jiného než jejího starého nevstane), takže vozíme na chalupu ke kamarádovi svařit. Často padá a někdy se holt sama nezvedne. Pokud má mobil po ruce a zavolá, tak jedeme. Ale párkrát se stalo, že si nechá klíč v zámku a nemůžeme se dostat dovnitř. Před 3 týdny jsme volali hasiče. Naštěstí je v 1.poschodí a měla otevřené okno. Včera jsem tam byla na skok a hodinu jsem odmrazovala mrazák, který neměla dovřený a ze sněhu jsem mohla stavět sněhuláky. To samé jsem dělala asi před měsícem. Před rokem, kdy měla starou velkou lednici si zase usmyslela, že ten mrazák nemusí tolik mrazit, když tam skoro nic není a omylem ho vypnula. Pak se likvidoval smrad a voda ze zkažených jater a ryb. To se stalo 3x za sebou Vozím jí k doktorům, na poštu a pod. Je třeba jí dokupovat oblečení, protože dost přibrala zkrátka už si sama nedojde. Když jsem jí naposledy dovezla do C&A, abych jí koupila kalhoty, nechtěla si to tam zkoušet a velikost si nepamatovala, takže jsem to pak z domova jela 2x vyměnit za jinou velikost. No mohla bych pokračovat.
Ono se řekne, neskákat jak píská, ale kdo ten psychický teror nezažil, tak nemůže posoudit. Mamka má přes rok donášku obědů, momentálně denně včetně víkendů dochází domácí péče (to je psané od doktorky), která jí nandá léky a zkontroluje a 3x týdně placenou pečovatelku. Přesto tam musím neustále lítat. Kvůli obědům váhala skoro rok, že prý to nebude k jídlu. Když jsem na podzim zajistila pečovatelku po dlouhodobém dohadování, tak jsem pak měla psychický teror a neustálé i noční telefonáty, že se jí chci normálně zbavit, že jsem jí prodala. Pečovatelka nedělá skoro nic, vynese jí odpadky a ustele postel, občas nakoupí. Nedá se s nimi dohodnout, jelikož nemají pracovní telefony a vše se musí řešit přes hlavní pečovatelku. Máma si sama neumí říct, že bych chtěla třeba vytřít, ona prý není žádná panička, aby jí někdo posluhoval. Také si nedokáže naplánovat, co potřebuje koupit a na jak dlouho, protože se plete dny a nemá žádný odhad. Chtěla by,aby jsme to dělali my. Že prý se taky starala o babičku a je to moje povinnost. No mám sice 2 sestry. Jedna má už děti dospělé pryč, ale s manželem mají obchod a dělají od rána do večera. Druhá mladší bydlí 80km od Prahy, 2 školou povinné děti, rozvedená, 2x týdně dojíždí do Prahy do práce a musí frčet zpátky kvůli dětem. Takže jsem v tom prakticky sama a mám už dost.