Re: Péče o seniory, podpora od státu vs. rodinná solidarita

Lído, teď jsem vyřizovala kamarádovi. K přihlášce potřebuješ jen podpis a nic tě to nestojí. Potvrzení lékaře až v případě nástupu. K čemu by byla přihláška s potvrzením od lěkaře, když několik let čekáš na nástup? Podávali jsme to asi do 10 zařízení, vpodstatě všichni odpověděli, že tedy evidují, někteří si situaci ověřili telefonicky, někteří přímo na místě (kamarád byl v LDN-ce, už je doma). Je to možná cynické, ale místo v domově pro seniory se uvolní v okamžiku, kdy tam někdo umře.

Já si osobně myslím, že přihláškou se nic nezkazí, zvláště pak ve věku 75+. jestli má někdo dojem, že děti se mají starat o nemohoucího seniora, tak je teda těžce na omylu. Děti tu povinnost NEMAJÍ. Ono se to krásně plká, pokud jsme zdraví, ale kdo ty děti bude živit? Ony přece musejí pracovat, copak můžou zůstat doma a starat se? To nešlo ani za socialismu, kdy to občas dělaly ženy a měly pak malé důchody, protože se to nepočítalo do odpracovaných let a v době pečování nedostaly ani korunu, což byl třeba případ mojí tety. Pečovala přes 10 let o stále méně mobilní babičku a posléze dostala směšný důchod. Celý život tak obracela každou korunu, nejdřív jako pečovatelka, posléze jako důchodkyně. Krom toho se naše děti musejí taky postarat o svoje děti, na rozdíl od důchodců nezabezpečené důchodem. Čili člověk ve věku cca 60-65 let by se měl zamyslet, jestli bude moci žít dál ve svém domku/bytě, jestli to je/není bezbariérové, kolik má doma schodů, jestli bydlí v bytě s výtahem nebo v 5.patře bez výtahu, jakou má koupelnu, jestli jenom vanu nebo i sprchový kout, jaký platí nájem a jestli by třeba nebylo vhodné vyměnit byt za menší...
Musela bych se stydět, kdybych ve stáří zůstala viset dětem na krku.