Re: Neměli by rozvedení a dětní raději zůstat bez partnera?

"Já se bavím o tom, že rodič nemusí vidět důvod k tomu, aby dítě negativně přijímalo jeho nového partnera, a dítě ho přesto negativně vnímat může.
A vůbec nemusí jít o žádné patologie, lidé si přece nemusí vzájemně sednout i z mnohem mírnějších příčin."


Bingo.

Proč se asi ten RODIČ rozešel s tím druhým rodičem?

V určitém procentu případů tam byla patologie, ale rozvádí se tolik manželství, že jistě v řadě případů šlo spíš o nekompatibilitu jinak vcelku slušnejch lidí.

Takže sledujme: matka se rozejde s otcem dítěte, protože časem zjistí, že jsou tak moc jiní, že nejsou schopni žít ve společný domácnosti (a to i přesto, že ten otec není úchyl a dokonce ani debil, a dokonce je možný, že se jako rozvedení dokážou bez problémů a naschválů domluvit na tom, jak to bude okolo dítěte).

Ale tatáž matka pak s klidem nastěhuje do společný domácnosti člověka, kterej taky nemusí bejt úchyl a dokonce ani debil, je kompatibilní s ní, ale ne s tím dítětem.

Takže ona a otec dítěte nebyli ochotni ani schopni snášet nekompatibilitu ani v situaci, kdy si sami sebe navzájem napřed svobodně vybrali a byli hodně silně motivovaní, aby to spolu vydrželi (společné dítě/děti).

Neříkám, že by ji snášet nutně MUSELI, ale pokud šli od sebe, znamená to, že to pro ně bylo jiným způsobem neřešitelný.

Ale teď bude jeden nebo druhej trvat na tom, že dítě MUSÍ žít pod jednou střechou s někým, koho si NEVYBRALO a s kým je taky nekompatibilní, ale na rozdíl od toho rodiče, kterej z takový situace utek, tak ono tu možnost nemá a ještě je mu případně podsouváno, že toho rodiče teda asi nemá dost rád, když nemá rád jeho partnera?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle mi přijde zrůdný.