Re: Co s neposednou dcerou

Ahoj MArtino, měla jsem se starší dcerou ten samy problém. Nevyvinutá jadýrka azákaz stoupání. Používali jsme tzv. Frejkovu peřinku . nevím, jestli se používá i teď, dceři je už 18 let. Také si začala v cca 8 měsících stoupat, to je přirozený vývoj. Ptala jsem se doktora, jak to mám řešit a řekl mi pouze, že si prostě stoupat nemá jinak že bude mít problémy celý život. Nějakou dobu jsem to řešila tak, že jsem s ní byla co nejvíce venku, v kočárku si přece jen nestoupla. Ale jelikož byl pozdní podzim, nedalo se to vydržet moc dlouho. Potom nějakou dobu naše dny vypadaly tak, že jsem vstávala ráno v pět, abych si všechno stihla udělat a celý den jsem se věnovala jenom dceři a pokaždé, když si stoupla, jsem jí posadila. Jistě ti nemusím vyprávět, že jsme z toho byly obě na nervy a brzy jsme tento model opustily. Nakonec jsem rezignovala a nechala jí dělat všechno, co chtěla. Frejkovu peřinku jsem jí dávala jenom na noc. Měla jsem strach a výčitky, že jsem neschopná a že trvale poškozuji své dítě. Kontrola v jedenácti měsících dopadla špatně, pan doktor se zhrozil, když jsem mu řekla, že e sice snažím a dělám co je v mých silách a jako závdavek zakázal mé dceři dokonce i sedět. Na otázku, jak mám téměř roční dítě udržet v ležícím nebo lezoucím stavu mi opět neodpověděl. Šla jsem domů frustrovaná jako nikdy v životě. Těch výčitek, co jsem měla. Samozřejmě, že nároky pana doktora jsem zvládnout nemohla. Možná by to šlo, ale za cenu toho, že by dcera byla zralá na psychiatrickou léčbu - a já taky. Nechala jsem jí její svobodný vývoj a peřinku jsem dále dávala jen na noc. Ve třinácti měsících nám pan doktor řekl, že se to jakž takž srovnalo a peřinku odbral - následující kontorla v 6 letech. Dcera začala chodit ve 14 měsících. Na šestileté kontorle bylo všechno v naprostém pořádku. Teď už je dospělá, tancuje a nemá žádné problémy ani bolesti ani něco podobného.Nechci ti tímto radit, abys kašlala na léčbu, ale spíš bych tě chtěla uklidnit. Nevím, jestli se někdy některé mamince podařilo něco takového zvládnout. Snaž se tím moc netrápit, hodně se jí věnuj, hraj si s ní na zemi, ber jí v kočárku často a na dlouho ven a pokud se stane /jako že se to stane/, že si bude stoupat, nenech jí stát dlouho, ale podnějakou záminkou /hračka obrázek atd./ se snaž dostat jí opět na zem. Uvidíš, že to bude dobré a holčička bude v pořádku. Nenech si kazit toto krásné období dětského objevování okolního světa nějakým podle mne nesmyslným požadavkem. Logicky vzato, stejně bys to nemohla splnit. Leda, že bys jí opravdu přivázala k postýlce. Jenže, která máma by dokázala něco takového udělat? Držím ti palce, ať to zvládněš ty i maličká. A napiš, jak jste na tom, až budete po nějaké kontorle.