Re: Opravdu je tu mezi námi někdo, kdo je nerad chválen?

Kudlo,
to je prašť jako bouchni. Mně prostě vadí být prezentovaná tímhle způsobem. Ono tě to staví do blbý situace - lidi pak od tebe něco očekávají. Je to taková past. Vem si, že budeš dítě, který všude někdo představuje jako "to je naše budoucí slavná spisovatelka". To, že nejsem, je možná i díky tomu. Veškerý ambice, který jsem snad i měla, dokonale utlouklo právě to věčný pochlebování a upozorňování na to, že mi něco jde. Je to strašně demotivující. V posledních letech se dokonce často přistihnu, že se zcela záměrně na něco vykašlu jen proto, abych se tomu vyhnula. Ono to třeba zní blbě nebo nepochopitelně, ale mně jsou prostě odjakživa nejvíc sympatičtí lidé, kteří jsou nenápadný, nemluví o svých úspěších, nikdo je nijak "nevynáší" a pak se ukáže, že jsou v něčem machři nebo dělají něco fakt užitečnýho nebo zajímavýho. Když budu sedět někde s cizími lidmi a někdo mi řekne "támhleto je Pepa, ten ve svým volným čase opravuje středověkou tvrz", tak i kdyby to stokrát myslel dobře, z mého pohledu je to něco nepatřičnýho. Já se k tomu chci dostat tak, že s Pepou probereme v hovoru kdeco, co se nebude týkat ani Pepy, ani mne, a nějak mezi řečí na to třeba narazíme. Nebo klidně až při třetím, pátým, desátým hovoru.