Re: Da se partner vybrat dobře?

Hlídačka byla skvělá, stala se z ní druhá babička, vídáme se do dneška.

I při půl úvazku jsem měla na dítě dost času. Naopak, tím, že jsem vypadla někam, kde jsem neřešila problémy mateřské a s domácností, jsem po návratu měla znovu trpělivost a energii je řešit a ne se v nich pitvat.

Měla jsem známou, se kterou jsme se s dětmi občas vídaly. Když jsem začala chodit do práce, říkala, že ona by dítě cizímu nesvěřila a už vůbec ne, aby vydělávala jen na hlídání. OK - byl to její postoj, já jsem jí nic nenutila.

Ale když pak šlo dítě do školky, která byla podstatně levnější než hlídání a nám se tedy finančně zvedla úroveň, přestala jsem se s ní stýkat. Snad pokaždé, když jsme si povídaly, tak fňukala, jak má málo peněz. Třeba jsem mluvila o výletě, kde jsme byli, nebo o divadle nebo kině nebo o přípravách na vánoce, o aktivitách s dítětem atd. a pokaždé fňukala, jak si tohle nemůže dovolit a tamto taky ne, protože ona na rozdíl ode mě na to nemá. A nebylo to z její strany jen konstatování, bylo to fakt fňukání a cítila jsem, že ona to považuje za "nespravedlivé", že já mám a ona ne.

Dvakrát jsem jí připomněla, že já jsem dva roky chodila do práce "zadarmo" právě proto, že jsem takhle myslela na budoucnost. Na to ona jen opakovala, že ona by cizímu dítě nedala.

Takže jsem se s ní přestala vídat, protože tím byla fakt protivná (a to když jsme někde byly společně, tak jsem třeba zmrzlinu a limonády apodobně kupovala pro všechny, ale třeba vstupný si musela platit sama).

Nevadilo mi, že měla jiné postoj, jiné priority. Vadilo mi, že neuměla přijmout následky svého rozhodnutí.