Re: Jídlo je u nás noční můrou

Tak u nás to, že bych mu jídlo nedala, když nechce, moc nefungovalo...fakt byl schopný pak nejíst a z hladu pro změnu chytal hysteráky, takže bylo potřeba do něj dostat něco k jídlu...postupem času jsem zjistila, že nemá rád, když se tomu jídlu věnuje moc pozornost...takže když k tomu měl nějakou činnost, tak to celkem šlo - doma to byla většinou ta pohádka, venku jsem mu prostě něco strčila za chůze do ruky na procházce, nebo si chodil ke mně kousnout, když jsme byli na hřišti...někdo to asi tvrdě odsoudí, ale nás to dostalo z nejhoršího a nakonec jsme byli v klidu všichni - my, že aspoň něco sní a on, že nemusí sedět u plného talíře, což pro něj bylo v určité době pomalu utrpení. Časem začal jíst líp, ve školce už nebyl problém a ve škole taky ne (akorát mu to teda strááášně dlouho trvá, ale jinak už sní skoro všechno...).