28.6.2015 22:12:20 Brána
Reakce čtyřleté dcery na rozvod
Lehce nastíním situaci - před rokem dost hektický a zkratovitý odchod s dcerou od manžela, kdy si opakovaně platil za prostitutky a já po deseti letech potkala někoho jiného a zamilovala se.
Po vášnivých debatách, vyčítkách, vyhrožování, zesměšňování.. dcera bývá 10 dnů u mě a 5 u muže. On s tím nesouhlasí, veškeré jeho nevěry opakovaně zapírá i u soudu, ze mě se snaží udělat nesvéprávnou, labilní matku, která nedokáže pečovat o dítě. Požaduje střídavou péči a hlavně nic neplatit (celou dobu nám zasílá 1000,-/měs.)
Jemu zůstalo všechno (naše bydlení, vybavení, zázemí, prarodiče přes cestu, zahrada). V podstatě okamžitě vyměnil zámky a odnesla jsem si jen osobní věci. Já dočasně starý vybydlený byt, čekající na vyrovnání (díky českým soudům za rychlost a dvouměsíční prodlevy mezi stáními!). Nakoupila jsem jí nový nábytek do pokojíčku, koupila ojetý auto, snažím se.. ale jsme v úplně jiné části města, kde nikoho moc neznáme, je to rušné centrum, byt nerekonstruovaný 20let, prarodiče z mé strany nejsou a jeho mě nenávidí, že "jsem mu to neodpustila".
On po půl roce nová paní v našem domově, výlety, laskavosti, péče o cizí dítě, zázemí. Absolutní bezvládí, vše se může, spát klidně v deset, 3x týdně mekáč, režim 0, hlavně si malou nijak nepoštvat proti sobě. Já vynervovaná, unavená, snažící se zachovat nějaký řád a výchovu, dost často zachraňující to, že po wc se ruce vážně myjí, ikdyž u tatínka nemusí... řešící svého ženatého přítele, který tu napůl je a vlastně není.
Dcera v poslední době čím dál častěji říká "Chci být už navždy jen u tatínka. Nemám tě ráda. Nechci tady být." Dnes se během dne 2x rozplakala a prosila, ať ji k němu odvezu, že je moc smutná. Poprvé jsem ji utěšila, podruhé jsem se zeptala, co ji k tomu vede, že ji má maminka přece taky ráda, že je u mě třetí den, že jsme si užily zrovna prima výlet...
Vypadlo z ní, že tatínek říkal, že.... "už mě nemusí mít ráda, může být už vždy jen u něj, může to mamince říkat, atd..."
Volala jsem mu, popřel to. Naopak mluvil po dlouhé době překvapivě rozumně, prý ji nijak nenavádí, že my dva ať se hádáme klidně jako koně, ale ona ať má hlavu čistou, že by se k tomu nikdy nesnížil a jeho rodiče určitě taky ne...
Vůbec nevím co si myslet, vůbec nevím co jí v tu chvíli říct, vůbec nevím jestli na mě něco zkouší a mám být rázná nebo naopak trpělivá a snažit se vysvětlovat. Ale jak?
Už to trvá moc dlouho a síly docházejí.
Máte někdo podobnou zkušenost? Jak to řešit?
Odpovědět