Re: Sejde z očí, sejde z mysli?

Spirálko, jak víš, máme nejmladšího v pěstounce - nemá ani tátu, ani mámu, zná maminku, ví kde je, ví, že maminka ho opustila, je mu 8 a ví proč s ní není - zajímá ho to, trápí ho to, často si o tom povídáme. Já o mamince nikdy nemluvím špatně, nemám důvod, pravdivě mu to vysvětluju a vím, že přijde doba, kdy bude hledat vinu, u sebe, u ní, a najde ji, o tom nepochybuju, dětská pubertální fantazie je bezbřehá. Můžu mu v tom pomoct dělat trochu jasněji, ale musí si to zpracovat sám.

a otec? není, odešel, jen co zjistil, že počal dítě. Už ví i to, jak se vypořádá s tím? zase je to na něm, já jsme průvodce, opora, ale to je tak celý

a tvoje děti mají tebe, to je mnohem víc, než co má ten můj malý, ty víš, kdo je jejich otec, můžeš jim o něm povídat, můžeš jim pomoct se s ním kontaktovat...

a dál je to na nich, jak si to přeberou, ty můžeš a musíš udělat jen jedno - uchránit je před jeho vlivem, tím, že teď přestaneš brát vážně jeho kecy a odejdeš i s dětma pryč, a on ať ukáže, jak moc o ně stojí a že chce být součástí jejich života, je to na něm, zatím jim škodí