Re: odebrané děti v dalších souvislostech

Můj názor na tohle není většinový a asi ani populární, ale musím přiznat, že se mi výchova "po česku" a postoj k dětem moc nelíbí, nechci generalizovat, takže to neplatí pro všechny. Ono nejde jen o ty tělesné tresty, ale i o určitý respekt k dětem a k tomu, jak se k nim dospělí chovají.
Já jsem poznala výchovu v početné anglické rodině a tam jsme zjistila, že jde menší mateřská školka vychovat bez jakéhokoliv bití, vyhrožování, slovního ponižování a s větším respektem, než jak jsme zažila sama, jen semtam s nějakým tím zvýšením hlasu nebo křikem, ale ani to nebylo moc časté. A děcka nebyli žádní spratci.

Já nevím, jak moc je bití rozšířené, výzkumy hovoří o 70-85 % cca českých rodičů, co fyzické tresty používá. pro mě to je i plácání přes ruku a dávání na zadek, nějaké slabé plácnutíčko nemá stejně vliv, dítě to prostě musí cítit. Z mého okolí tady na vsi je to cca 95%. Já to dost sleduju a vidím nějaké to plácnutí na hřištích nebo městech skoro denně, o vyhrožováním "dáním na prdel" ani nemluvě.

Mám prostě pocit, že tolerance k tělesným trestům je v česku až příliš velká. A kdekdo tvrdí, že dává na zadek jen v nutných případech, ale já vidím spíš opak. Na druhou stranu zákaz zákonem má taky svoje proti, to je vidět i v tom Norsku, že když se sejde víc faktorů, jaký to pak může být pro rodinu průser.
To pak menší psychické poškození dítěte je výjimečné plácnutí, než odebrání rodičům.