Re: Pětka z prověrky
No a jak bys to tedy, Vaiteo, udělala, aby to bylo správně?
Když jde matka do školy, je to špatně. Má to dítě teda držet hubu a krok? Nebo se má pokusit o nápravu situace samo? To já osobně považuju za ideální, ale myslím si, že to má nějaký přechodový stupně, moje dítě mi jednou řeklo, že se v takovým případě neozve, protože by to vůči tomu dospělýmu byla drzost. Na mou odpověď, že by záleželo na tom, JAK se to podá, řeklo, že dospělýmu se to slušně říct nedá. A pak se doma klepe a má málem hysterák, že se učitel kvůli tomu či onomu bude zlobit.
No a co teď s tím? Jo, dalo by se říct "si to vyřiď sám nebo mě s tím neotravuj", ale já si skoro myslím, že není na škodu tomu dítěti aspoň zpočátku ukázat, JAK se to dá udělat (tj. jak s tím druhým komunikovat, když se mi něco nezdá, a že fakt není nutný a ani žádoucí to udělat nějak agresivně nebo pod vlivem emocí). To přeci není žádný žehlení průšvihů ani to neznamená, že to budeš neměnně dělat do jeho padesáti let, když to dopadne dobře, tak od určitý chvíle toho bude už schopen sám. Jako když ho člověk učil chodit a v určitý fázi ho u toho vodil za ruku. Jistě by bylo divný, kdyby ho vodil za ruku ještě ve dvaceti, ale divný by bylo i tomu batoleti tu ruku nepodat, protože se to přeci musí naučit samo.
Odpovědět