Re: Nevím si rady se svým 17ti letým synem

mě napadlo něco podobného.
I když teda dospělé děti nemám, synovi bude 15 a studuje gympl.
Ono padnout na hranici zletilosti na dno nemusí být vždy ta nejlepší životní zkouška pro člověka..S tím se těžko popere 40letý inženýr a co potom teprve nedospělý kluk! Může to pak skončit i fatálně a těžko pak řešit, co jsme mohli udělat a neudělali..
V zakladatelčině případě vidím na tom hochovi i pozitivní věci - jako třeba že alespoň na nějaké brigády občas chodí, dostudovat by chtěl. Uzná, kdy přestřelil, je si vědom prohřešku,.. Sestru má rád, zlý na ni není..
To že se zlil do němoty bych jako žádnou demonstraci problematického dítěte nepoužila, to si prožije téměř každý dospívající ( i já, a to jsem byla fakt pilná studentka - maturovala jsem se samými jedničkami).
Jinak hodně dětí přeruší studium a začíná třeba v dospělosti při práci, maturita ( učňák) se dá dodělat vždy..
Řešte ty drogy a poměry doma. Syn vs vztah s nevlastním otcem, apod..
V té poradně už by vás měli navést.
Přeji hodně štěstí.