Re: Nevím si rady se svým 17ti letým synem

Strašně moc vám všem děkuji za názory. Upřesním ještě několik věcí. Samozřejmě už s problémy, které byly na základce jsem se synem docházela k psycholožce a pak i psychiatričce. Docházeli jsme i do SVP, on se pak na nějakou dobu srovnal. SVP jsem kontaktovala i teď ke konci roku. Nejdřív jsem tam byla sama, druhou návštěvu se mi podařilo, že šel i syn, ale tak nějak si o tom myslel své. Další návštěva byla minulý týden, kdy jsme se domluvili na testech, které syn podstoupil a má jít ještě tento týden a já bych se měla dovědět výsledky. Mělo by se tím zjistit jak na tom psychicky je, protože vlastně už dřív jsme řešili jeho výbuchy agrese.
Jinak jeho otec bohužel nefungoval tak jak měl a střídavě byli chvíle, kdy ho syn nenáviděl a nadával na něj. Když si ho měl brát na 2 víkendy v měsíci, tak ho akorát strčil k jeho dědovi a už tam s ním nebyl.
Co se týká mého nynějšího manžela, ze začátku s ním vycházel dost dobře, ale teď je to katastrofa, nemusí se ani jeden navzájem. Na sestřičku určitě nežárlí, má jí rád, dokonce si plánoval co všechno jí bude učit, až bude větší, ale to on si vždycky něco naplánuje a pak z toho sejde.
Je pravda, že jsem ho docela omezovala v tom, když šel ven tak v kolik se má vrátit. Nechtěla jsem aby lítal někde po nocích. Párkrát jsem mu dovolila, že mohl jít na diskotéku a vrátil se v pořádku, což se už nedá říct o tom, když jsem ho jednou pustila na májku. Přivezli mi ho skoro o půlnoci totálně nalitého, že pomalu o sobě nevěděl. Sděla jsem u něj téměř do čtyř do rána a hlídala, aby se nezadusil. Pravdou je, že po této zkušenosti byl na nějaký čas vyléčený z tvrdého alkoholu a bylo vidět, že si uvědomil, že přestřelil.
Mě na tom dost štve to, že jak na základce tak pak na střední o něm učitelé říkali, že je to chytrej kluk, ale línej. Bohužel jsem měla mít pevnější ruku. Moje mamka na něj velmi dobře platila.
Tím, že vlastně neměl žádný mužský vzor, tak to mělo za následek to neuznávání autority. On se považuje za zkušeného třeba tím, že některému kamarádovi dokázal rozmluvit, aby si nic neudělal. A tímto se třeba nadřazoval i teď v učňáku, vadilo mu, že spolužáci nemají k němu úctu, že kolik už toho prý dokázal. Na to jsem mu řekla jedno, jak chce mít úctu od druhých, když on sám nemá úctu k vlastní mámě. Vím, že mě má rád, není hloupý, má na víc, ale momentálně mi to přijde, že má vymytý mozek.
Pořád si stojí za tím, že se letos v září do školy vrátí, ale už chce zase někam jinam, prý tam má víc známých. Jestli se alespoň vyučí, bude to zázrak. Říkala jsem mu, že se základním vzděláním nemá šanci sehnat práci. Když jsem mu říkala ať si teď najde nějakou pořádnou brigádu nebo práci, tak se vymlouvá tím, že mu není 18 a že ho nikde nevezmou.