Re: u nás v posteli

Já nevím holky, asi to bylo tak nějak z rodiny. Moje máma mě už v těhotenství upozornňovala a varovala, že jestli si rozmazlím to děcko tak jak je ted´ zvykem, tak at´ nepočítám, že nám ho bude hlídat. Vážně jsem slýchala ze všech stran, týhle děti jsou takové a makové, ta nic neudělá protože má rozcapený děti, podívej na ní, hlavně tohle nedělej... .

Chudák ten muj starší kluk, jsem ráda, že jsme bydleli daleko od rodiny a ve finále mi do toho nikdo neklavíroval, ale hodně jsem se nahlodávala tím, jestli jsem dobrá a nebo né. Pro někoh směšný, ale chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že je to moje dítě a moje svědomí a že jsem tak daleko, že sice každý by mi strašně rád pomohl, ale jen po telefonu a i když jsem byla v rodišti, tak se nikdy nikdo nepřetrhl mi trošinku ulevit. Je to moje dítě, moje starost, moje svědomí a dneska už je mi to fakt jedno co si kdo řekne, ale musela jsem se k tomu fakt propracovat...