Re: Asketický život mi přestal vyhovovat, ale nechci být za rozmachanou

no já tě chápuže ho máš ráda

ale ve vztahu by se měl člověk cítit dobře, neznásilňovat svoji vnitřní podstatu až do té míry, kde je to na jeho úkor.

Vůbec přitom není třeba řešit, jestli jsi málo duchovně vyvinutá v porovnání s ním, nebo jestli jsi snad vůči přírodě ještě moc egoistická, což u tebe hraje strašně velkou roli.
Každý máme svoje limity, jsme v jiném stádiu vývoje a účelem není, aby každý z nás byl na zemi "naprostým altruistou" nebo "osvíceným"



Duchovní vývoj je jedna věc, druhá je stát nohama na zemi.



Můžeš zvolit:

- buďto se přizpůsobíš a dokážeš být opravdu vnitřně šťastná, ale opravdu

- nebo ne a pak jdi od toho a neřeš, jestli jsi málo duchovně vyvinutá a že bys ještě mohla překročit své limity

I zdravé sobectví je část osobnosti. A nejšťastnější coby partnerky jak tak pozoruju i na rodině nejsou ty duchovně nejvyvinutější typy, ale ty, co mají zdravou dávku sobectví.


Měj ráda v první řadě sebe.všechno ostatní je až potom, i když se ti to zdá sobecké, tak mluví už i bibleAž se jednou ohlédneš, abys vzpomínala, že to v životě bylo pěkný a ne že to byla askeze.



Měj se