Porod na Obilňáku

Ahoj holky
Už delší dobu se chystám sem do diskuze napsat. Když jsem byla těhotná tak jsem dost často studovala tady na Netu, kam si "půjdu" pro naše miminko. Nakonec jsem se rozhodla pro Obilňák. A to díky kamarádce, která si to tam moc chválila. Musím říct, že jsem byla opravdu moc spokojená.
Byla jsem přijata den před dnem D, protože mi porod museli vyvolávat byla jsem už ve 40 týdnu a mimčo mělo necelé 4 kg. Moje tělo už to prostě nezvládalo. Takže jsem celý den a noc strávila na pokojíku vedle porodních sálů, Paní asistentka mě chodila celou noc kontrolovat, měřila mi tlak a monitorovala srdíčko miminka taky mi pustila televizi, abych se cítila dobře a mohla si odpočinout. Musím říct, že to byla krušná noc. nemohla jsem spát, pořád se ozýval křik miminek a maminek z vedlejších sálů. Navíc jsem taky byla hrozně nervózní.
Druhý den ráno v 9 hod. přišla paní doktorka, vše mi vysvětlila, co a jak se bude dít, dostala jsem tabletku na vyvolání stahů, které se dostavili asi za hodinu. Mezitím mě převezli na por. sál. Donesli mi čaj a přišla se mi představit „moje“ porodní asistentka p. Štancelová . Tímto jí také za vše moc děkuji, protože byla opravdu skvělá, moc mi pomáhala. V 11 hod. jsem zavolala manželovi, který po příchodu dostal kávu a módní nemocniční úbor. Ve 13 hod. mi p. as. „píchla“ vodu, aby se to urychlilo. Cokoli udělala, nebo se chystala udělat tak mi vysvětlila proč a nač. Bylo to hrozný, nevěděla jsem bolestí kam dřív, do sprchy, nebo si lehnout, nebo skákat na balónu. P. as. mě pořád radila jak si nejvíc ulevit. Sice jsem s manželem absolvovala několik předporodních kursů , ale v té chvíli jsme si ani jeden jaksi na nic nemohly vzpomenout. Taky mi poradila epidurál, nechtěla jsem a stále odolávala, ale když mi řekla, že budu mít těžký porod, protože mimčo je moc veliké tak jsem souhlasila. Anesteziolog přišel během 5 minut. Snad musel stát za dveřmi. Byl trošku problém nehýbat se, zrovna když mi začali stahy, aby mohly zavést tu trubičku do páteř. kanálku, ale nakonec se to podařilo a pak už mi bylo líp. Bolesti ustoupili, né úplně ale z velké části. Jen je problém, že s tím musíte ležet. Já chtěla např. rodit na stoličce, ale to mi taky p. asist. rozmluvila, v mém případě by to nebylo dobré, prý bych mohla hodně krvácet. To bylo asi 14 hod. Pak jsem ležela na posteli, manžel mi dával čaj a společně jsme se těšili na naše malý. Probíhala poslední diskuse o jménech ( protože jsme nevěděli co to bude), manžel mě naposledy vyfotil s bříškem, samozřejmě musel vyfotit i porod. sál na památku. V 15hod. jsem dostala kapačku na urychlení. A pak to začalo… Okolo 16 hod. jsem měla začít tlačit, moc se mi nechtělo, bylo mi fakt dobře a pomalu jsem usínala. Ale co se dalo dělat, musela jsem . Porod sám byl dost těžký, nemohla jsem miminko vytlačit, bylo opravdu na mě moc veliký. 2 por. asist. mi „skákali“ po břichu, byli tam i myslím 2 doktorky. Najednou se tam objevilo nějak moc lidí a všichni se bavili o tom, že to mimčo neporodím, protože má moc velkou hlavičku, a co teď… Byla jsem už fakt moc unavená a neměla sílu tlačit, manžel mi dával pít čaj a dýchat kyslík, protože jsem nemohla ani dýchat, měla jsem pocit, že si mimčo spletlo cestu a poleze mi krkem… strašně mě kopalo (snad) do plic. Když mi ale p. asis. dala moji ruku mezi nohy a já ucítila hlavičku dodalo mi to novou sílu 2 krát jsem zatlačila a naše miminko bylo na světě. Bylo 16,45 hod.Připadala jsem si jak trhací kalendář, ale byla jsem šťastná, že už je konec.
Jenže pak nastal další šok. Mimčo špatně dýchalo. Asi 15 min. ji oživovali na sále.Řekli mi jen, že je to holčička a pak ji rychle někam odnesli. Bylo to hrozné. Po chvíli došla dětská sestra a řekla nám, že naše Kristýnka má 3900g a 51 cm. Taky nám oznámila, že malá si lokla pl. vody, byla přidušená, protože porod byl zdlouhavý, tak je v inkubátoru na kyslíku. Naštěstí mi dovolili ještě ten večer jít se na ni podívat. Vezli mě na lehátku, manžel šel s semnou. Když jsem ji tam viděla jak tam spinká a ztěška dýchá bylo to hrozný. Potom když mě vezli na odd. šestinedělí a dali mě na pokoj, kde byli 2 maminky s mimčama tak mi taky nebylo moc fajn, celý večer jsem probrečela. Druhý den jsme s manželem hned pospíchali za naším broučkem. Odd. 11 kde ležela je hned o patro níž, jen mi vadilo, že tam mají návš. dobu 2krát denně půl hodiny, což si myslím, že je dost málo. Naštěstí tam byla Kristýnka jen 2 dny, pak mi ji dali na pokoj, ale druhý den mi ji zase vzali, protože měla žloutenku a šla pod „světlo“. Musím říct, že všichni byli skvělí, sestry i doktoři.
Jen mám nemilou zkušenost ze sestrou z odd. 11 . Hned 1 den co jsme za malou přišli tak se na mě hned osočila „ kde mám jako pro dceru plínky“. Na můj dotaz kdy budu moci malou kojit mi řekla“ A čím jako? Stejně žádný mlíko ještě nemáte“. Vrchol byl, když jsem druhý den na večer začala docházet na kojení a dovolila jsem si jít přímo do místnosti kde leží miminka, protože jsem opravdu netušila, že je tam nějaká „ kojírna, kam si maminky sednou a čekají až jim ty mimča donesou. Bohužel sestra „ příjemná“ měla zrovna službu. Začala na mě křičet přes celou místnost, že jestli jsem se nezbláznila, co tam lezu, ať hned vypadnu. Podotýkám, že jsem pořád stála ještě přede dveřmi. Měla jsem slzy na krajíčku. Druhý den jsem si vyslechla od lékařky, že ten noční incident už se nesmí opakovat (???)
Prý jsem udělala hysterickou scénu…Opakuji znovu, naštěstí tam byla jen 2 dny. Navíc mi vadí i ten přístup. Donesou vám mimčo, ani se s ním nemáte čas potěšit a už Vám je zase berou . Např. Kristýnka byla hrozně spavá, nechtěla moc pít, takže jsem ji měla v náručí tak 5 minut a sestra , když viděla, že spí tak mi ji hned vzala se slovy“ tak nic, běžte“, když jsem se jí optala, kdy mám zase přijít tak mi řekla „ a bude se Vám chtít, my jí dáme z láhve?“… Závěrem bych chtěla poděkovat i p. doktorce Dostálové, a všemu personálu v porodnici na Obilném trhu, kteří mají trpělivost s vystresovanýma a hormonama zmatenýma maminama. Dana K.
P.S. Kristýnka se má k světu jsou jí 3,5 měsíce a váží skoro 7 kg.