Re: 42letý muž, který asi neví co chce - co čekat od vztahu?

chlapi se vyskytují, je to bohužel prostě náhoda, ve správnou dobu na správném místě...
jestli tě to povzbudí, já manžela potkala v mých 30 letech. ve 28 jsem zrovinka přecházela z jednoho debilního vztahu s psychopatem do ještě debilnějšího vztahu s ukňučeným manipulátorem

je z tebe cítit, že ti na něm záleží, snažíš se to všechno sama sobě vysvětlovat, lakovat... mě tam prostě hapruje ten ubrečený kontakt s rozejitou/nerozejitou bývalkou... no koneckonců i ty řeči o dětech a jak je chtěl, když ona nemohla... to mi přijde taky trochu jako znc
ono i to, že v tolika letech, když má kde bydlet a je samostatný, že s nikým nežil... to je prostě divné

když tak o tom teď uvažuju, tak ten tvůj mi připomíná toho mého manipulátora - tomu se taky pořád ozývala bývalka, brečela, sebevraždila se, anorektila se, on se pořád "trápil", že co jako má dělat, že chce být se mnou, ale že ona ho potřebuje... zatímco já ho nepotřebuju, neb jsem silná
no nakonec mi došlo, že jeho na tom nejvíc baví to, jak se obě snažíme - ona brečí a kňučí, já jsem chápavá, laskavá... blablabla... kdybych měla litovat za svůj život jediné věci tak toho, že jsem ho nenakopla dřív a s větším rozběhem