Re: Jak se vyrovnat sám se sebou?

Clairo,

pro mě bylo před pár lety výrazným nakopnutím "vnitřní dítě". Já jsem ten člověk, co nikdy nemá problémy, přece když nejde o život, jde o h...o, takže problém nevidím, dokud je malý, ale všimnu si ho, až mi spadne na hlavu. Na té terapii (byla to skupinovka, dva týdenní pobyty, mezi tím individuální sezení) jsem pochopila hodně o tom, proč tak reaguju, jak se na mě podepsala situace v dětství (moje máma byla dlouhodobě nemocná a o ten život jí nakonec šlo), že se ta situace skloubila s mým přirozeným povahovým nastavením... Nebýt toho kursu, asi by mi mnohem složitěji docházelo, v čem je problém. Hodně mě to nakoplo a osvobodilo, uvědomila jsem si, že můžu vykročit z určitých vzorců chování, když jsem pochopila, že je to vlastně jen má obrana. Je to osvobozující.

Na druhé straně sousedka, která mě na ten kurs dokopala, z něho (tedy nebyla přímo se mnou, ale se stejnými psycholožkami) vylezla s pocitem "já vlastně za nic nemůžu, za všechno můžou mí rodiče" a doplnila to fest nadřazenými pocity, jak ona už má všechno zmáknuté, zpracované a vylepšené, na rozdíl od zatím neosvícených trubek v okolí, a skoro dva roky se s ní nedalo normálně mluvit