Re: JAKE TO JE?

Milá Šárko,
mám asi stejné pocity i když už nejde o první dítě. Ale já strašně, šíleně, moc a moc chci dítě druhé. A to teď, tedy letos otěhotnět a příští rok dítě. Aby byli od sebe o dva až tři roky. Ale můj manžel má rozum. Máme malý byteček, málo peněz.... Ale já přesto chci. Hodně se tím trápím, ale nechci to lámat přes koleno a inscenovat nějakou "nehodu". První dítě bylo vytoužené, jsme spolu 8. let a toto je první vážná věc na které se neumíme dohodnout. On zásadně nechce, já moc chci. Kompromis není - nemůžeme mít jeden a půl dítěte a tak se bojím aby na tom naše manželství neskončilo. Hodně jsme o tom spolu mluvili, ale poslední dobou se tomuto tématu vyhýbáme, protože se většinou pohádáme. Raduju se sice z holčičky, ale tam někde hluboko uvnitř je nenaplněná touha. Ale mám naději, že snad manžela přemluvím. Hodně mužů se dětí bojí, uvědomují si svoje postavení živitelů, ale když se potom děti narodí, se vším se vypořádají. A já pevně věřím, že to tak bude i u nás a ještě jednoho lumpíka si pořídíme.
Mirka