Re: Přetrvávající krize

Lenko, ono taky dost záleží na tom, co mu ta žena dovolí.

Mně někdo říct "jsi moje žena a tak bys měla", se zlou by se potázal . Nevidím jediný důvod, proč na takovou hru přistupovat (krom snad jediného - jsi moje žena a tak bys mi měla být věrná - ale to platí i obráceně.

Pokud by mi řekl "hele, jsem moc unavenej, to a to prostě nedám", tak by to bylo něco jiného. Ovšem já bych občas řekla přesně totéž-

Naproti tomu chápu to, co popisuje Blanče - pokud je to situace načas nebo pokud oba souhlasí s modelem "jeden vydělává těžkej balík, druhý mu dělá servis" (nebyl by to můj šálek čaje).

To, že partner dlouze nezkoumá, proč se partnerka zamračila, naprosto chápu. Neustálé psychologické rozbory bývají otravná věc i pro mě, a to jsem ženská. Myslím, že zvlášť v dlouhotrvajícím vztahu by mělo úplně stačit, když partner reaguje na jasně vyslovenou žádost. Uhadování z náznaků většinou zavání psychickým vydíráním a manipulací a já těm chlapům fandím, že jsou na tohle naštěstí "tvrdí".