Re: Nedoporučuji

Milá Dito,
chápu tě dost dobře, ten tvůj pocit, ale nechápu tvého manžela.Nikdy jsem nerodila, ale straší mě v hlavě ten pocit, něco jako když ty píšeš .."degradovala jsem se...To, že by manžel byl někdy u porodu se mnou/už jednou byl u porodu svého syna z prvního manželství/, mě děsí.Asi bych nechtěla, aby mě tak viděl, navíc mě kolegyně v práci vypráví historky o tom, jak jim při "tlačení", uniklo i něco jiného...Jsem neskutečně stydlivá, asi bych z toho byla "hotová".Samozřejmě na druhé straně bych někdy chtěla mít v těch bolestných hodinkách blízkého člověka.Ty pocity se mísí. Navíc ten "můj" už to zná víc než já,a já ne..divnej pocit..
Chování tvého manžela mě ale zaráží, většinou jsou muži štěstím bez sebe, když mluví o porodu,u kterého byli, váží si ženy/jako ten můj ,co si zřejmě váží své první ženy,sice o tom nemluvíme ale vím to, nemělo by mě to vadit, ale trochu to bolí, že už nikdy nebudu první../.Nevím, jak probíhal tvůj porod, ale rozhodně si s manželem promluv, co ho tak odradilo,vysvětli mu, že tak prostě chodí děti na svět, pokud to ještě nepochopil, a že ostatní muži se po tomhle zážitku většinou ještě víc zamilují do svých žen,musíš z něj dostat pravou příčinu.Hodně štěstí.