| Dita | •
 |
(28.1.2001 17:04:51)
Chtěla bych krátce, ale o to více naléhavě přispět do Vaší diskuze. Stalo se mi toto: Před více než rokem byl u mému porodu i můj manžel. Porod byl běžný, ale to, co se odehrálo po té, už běžné není. Od té doby se manžel vyhýbá všem intimním chvilkám se mnou. Jak mi naznačil, je to díky porodu. Vůbec jsem nevěřila, že se něco podobného může stát, ačkoli jsem o tom již četla. Nevím co dál, proto sama za sebe varuji i ostatní. Myslím si, že to za to nestojí. Zbytečně jsem se degradovala.
Dita
|
| Janina | •
|
(29.1.2001 9:34:43)
Ahoj Dito,
nevím, co se stalo a těžko se k tomu vyjadřovat. Tvůj manžel asi nebyl dostatečně připravený. Nelze ho za to soudit. Doporučovala bych to s ním opravdu probrat a zjistit přesně to, co mu vadilo. Měl by být přístupný konverzaci. Jistě měl počítat, že to asi nebude jednoduchý zážitek a možná ho spíše překvapilo, jak je to těžké. Nevidím jiné řešení, než o tom mluvit a přijít na to, kdy, v jakém okamžiku se mu to začlo hnusit nebo měl strach nebo jaké měl pocity. Asi to bude těžký rozhovor, ale určitě se něco ukáže. Hodně štěstí. Janina.
|
| Klára, 32 | •
|
(9.2.2001 7:45:21)
Dito chtěla jsem ti napsat něco podobnýho co už tady vyjádřila Janina: tvůj manžel na to jasně nebyl vůbec připravenej. Třeba tam vůbec nechtěl, třeba už jemu samotnýmu se to nezdálo jako dobrý nápad dávno před termínem tvého porodu - přece jen zná sám sebe nejlíp, že .... A třeba tohle všechno kvůli tobě potlačil a opravdu se snažil....
Ale jak známo - čemu se bráníte - to trvá...
Jak je vidět, bylo to silnější než dokázal unést. Zkus ho pochopit a spíš mu pomoct než něco vyčítat.
Vsadím se že jemu to taky není jedno, takhle si to těžko představoval...
Možná bych ti i doporučovala tu otřepanou radu zajít někam do poradny - snad to ještě není konec světa, co říkáš ???
Upřímně řečeno - pokud se mužskej sám za sebe nerozhodne u porodu být (protože to že "mohou" ví dneska každý) ani bych se ho neptala.
Každý z nás je na tom jinak.
Když jsem rodila dvojčata - a jelikož tam kde jsem byla to po dlouhé době byla událost (normální porod dvojčat a ne císař)
když šlo do tuhého, kolem dveří sálu se postupně shromáždilo asi dvacet lidí - doktoři, sestřičky, zdravotnický personál. Asi šli zrovna náhodou kolem nebo co .... :-))
No co myslíš ? Mně to bylo úplně ukradený, i všechny ty okolnosti který se nutně u porody přivyskytnou a kterých byli ty cizí lidi svědkem. Kdosi to tam okomentoval, všichni jsme se hromadně zasmáli, až jsem pak doslova cítila jak mi ty lidičky při mé práci "pomáhají"...
Jo, na to se nezapomíná. A taťka ? Jak ho znám, je myslím dobře že zůstal doma. Nikdy jsem toho nelitovala že tam se mnou nebyl.
Vynahradil mi to hned druhý den, třetí den, čtvrtý....prostě pak všechny ty dny co následovaly. Prostě - nejlepší taťka všech dob :-))
Držím vám palce Dita - a taky ještě spoustu dětiček. A hlavně buď v pohodě a mysli "pozitivně".
On tě potřebuje stejně jako ty jeho, ale mám pocit že on tebe kapánek víc....
|
|
|
| Marcela + Vanda 8 měs. | •
|
(29.1.2001 9:49:13)
Dito,
prosím já budu asi natvrdlá, můžeš mi vysvětlit (případně rovnou tvůj manžel) čím jsi se degradovala?
Tím že jsi porodila vaše společné dítě?
Je mi jasné že asi ne každý chlap snese být u porodu. Je to přeci jen "krvavá" záležitost, možná jim i může vadit naše vyšetřování ze strany lékařů (alespoň můj manžel říkal že mu to nebylo moc příjemné - nicméně chápal, že je nutné).Pokud ale o sobě vědí že jsou "citlivky" nikdo je nenutí být při porodu, případně se dobrovolně umístí tak, aby měli výhled jen na tvář maminy. Pokud tvému muži vadilo i to že máš bolesti, popřípadě si myslí že jsi se chovala nějak nestandartně - tak pokud vím, chlapovi stačí chřipka a myslí si že umírá - natož aby rodil...
Vážně tedy nevím, čím jsi se měla v jeho očích degradovat. Podle mě by měl navštívit psychologa a ujasnit si své dojmy...
|
|
| Lenka, Jakub 4 roky | •
|
(30.1.2001 8:50:28)
Muj manzel byl naopak stasny, ze u porodu byl, pravda sestricky ho dusledne drzely u me hlavy. Rika, ze diky k tomu mohl zacit mit rad syna hned po narozeni. Navic i lepe chapal moji opatrnost pri sexu po sestinedeli. Zkus to s muzem probrat, vzdyt jak pujde cas muzou v zivote prijit i mnohem horsi zazitky nez porod (ne, ze bych to nekomu prala). Drzim palce.
|
|
| Karel | •
|
(30.1.2001 11:34:28)
Kazdy to muze videt jinak, ale porodem u me manzelka podstatne "stoupla v cene" (pokud se to tak da rici). Pruvodni jevy sice nejsou zvlastni, ani vysetreni, ale to vse se mi jevilo jako podruznosti. Spis bych mel hruzu z toho, abych narozeni syna ocekaval nekde v hospode.
Takhle mi zena aspon nemuze rict, ze nevim, co je to za drinu ( i kdyz mi to jiste nerekne), protoze to fakt drina je a koneckoncu manzel by mel pri namahave "praci" pomoci, ne?
Samozrejme je to vse vec velmi, velmi citliva a intimni, takze si to stejne musi rozhodnout kazdy sam a rady jsou dost na nic.
|
|
| Naďa a malá Pája. | •
|
(31.1.2001 0:42:09)
Dito. Četla jsem a nevěřím vlastním uším.Nebudu rozdávat moudra,to mě nepřísluší ale jedno si neodpustím.Pokud máme partnera,který nás miluje,je to osobnost která je zralá-snad chápete jak to myslím,tak by taková reakce neměla nastat. Připouštím,že nejsme všichni stejní a tak mě nezbývá nic jiného,nežli Vám oběma držet pěsti.Pokud v tom není nic jiného,buďte trpělivá a věřte,že se vše v dobré obrátí.Já sama jsem rovněž porodila za asistence mého muže a musím napsat,že to bylo něco nádherného,neopakovatelného a oba tvrdíme,že tím se vztah dvou lidí utuží.Názor mého muže je,že býti u porodu mu dalo i to,že má ke svému dítěti tak hrozně silný citový vztah,že si neumí představit,že by ho měl opustit.Vím,každý jsme jiný a je to věc názoru.Hodně štěstí přejí Naďa a Pavel Soukupovi.
|
|
| lenka | •
|
(31.1.2001 10:51:43)
Milá Dito,
chápu tě dost dobře, ten tvůj pocit, ale nechápu tvého manžela.Nikdy jsem nerodila, ale straší mě v hlavě ten pocit, něco jako když ty píšeš .."degradovala jsem se...To, že by manžel byl někdy u porodu se mnou/už jednou byl u porodu svého syna z prvního manželství/, mě děsí.Asi bych nechtěla, aby mě tak viděl, navíc mě kolegyně v práci vypráví historky o tom, jak jim při "tlačení", uniklo i něco jiného...Jsem neskutečně stydlivá, asi bych z toho byla "hotová".Samozřejmě na druhé straně bych někdy chtěla mít v těch bolestných hodinkách blízkého člověka.Ty pocity se mísí. Navíc ten "můj" už to zná víc než já,a já ne..divnej pocit..
Chování tvého manžela mě ale zaráží, většinou jsou muži štěstím bez sebe, když mluví o porodu,u kterého byli, váží si ženy/jako ten můj ,co si zřejmě váží své první ženy,sice o tom nemluvíme ale vím to, nemělo by mě to vadit, ale trochu to bolí, že už nikdy nebudu první../.Nevím, jak probíhal tvůj porod, ale rozhodně si s manželem promluv, co ho tak odradilo,vysvětli mu, že tak prostě chodí děti na svět, pokud to ještě nepochopil, a že ostatní muži se po tomhle zážitku většinou ještě víc zamilují do svých žen,musíš z něj dostat pravou příčinu.Hodně štěstí.
|
|
| Iva, 2 děti | •
|
(2.2.2001 14:57:51)
Mila Dito, neni to treba tim, ze uz nechce abys musela znovu rodit (treba i podvedomne). Vim o pripadu, kdy muz uz po pritomnosti u porodu nechce dalsi deti. Bál se ze u "toho" zena zemre. Opravdu si myslís ze si Te Tvůj muz "osklivi", neni to treba jenom strach o tebe?
Preji Vam obema hodne stesti a abyste to vyresili.
|
|
| Jana, 10měs. Jakub | •
|
(11.2.2001 2:27:25)
Ahoj Dito,
řekla bych, že reakce tatínka, který byl u porodu, jsou nejprve hlavně emoce a rozrušení, které za pár chvil až dní vystřídá pocit obdivu a "nového" pohledu na svou ženu (je k ní tolerantnější a jak jeden táta řekl: "Víc jí toho prominu"), od první chvíle miluje své dítě a je přesvědčen, že kdyby u jeho zrození nebyl, něco by v jejich vztahu chybělo.
Je běžné a logické, že má "tatínek po porodu" obavy z prvních milování, ale většinou je rozptýlí sama žena, až se cítí v pořádku a vrátí se jí chuť.
Pokud Tvůj muž rok od porodu není schopen vrátit se k vašemu sexuálnímu soužití, není to normální. Pokud je jinak ve vašem vztahu všechno v pořádku (je-li to vůbec v takovém stavu možné) a chcete spolu zůstat i nadále, doporučuju vážně manželskou poradnu. Pokud je zadarmo a jednou týdně si najdete oba čas, je to nejschůdnější řešení. Nejtěžší bude se k tomu OBA odhodlat.
Domluvu, jak píše Janina, si nemůžu představit jinak, než: "Co Ti vadí?" - "Žes rodila."
Asi by to chtělo velkou dávku diplomacie a ženské lsti, protože pokud má skutečně Tvůj muž nějaké zábrany, tak na upřímné "Proč se se mnou nechceš milovat?" se nejspíš stáhne do sebe a zaleze do nejtemnějšího kouta bytu nebo uteče za kamarádama do hospody.
Pokud bude nepřístupný všemu, snad bych si s ním promluvila v tom smyslu, že jsem normální ženská, mladá a zdravá, mám chuť k milování a jako svého nejbližího člověka a přítele ho žádám o radu (či povolení?), jak se vybít.
Jana
janatris@seznam.cz
|
|
|
V její náručí
Festival Svátky písní OlomoucOlomouc 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Festival Svátky písní Olomouc
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)