Nedochvilný partner

Tak jsem se včera zase pěkně vztekla... Mám čtyři dcery 15, 9 a 7 měsíců (dvojčata). Ta devítiletá měla včera pěveckou soutěž od šesti hodin ve městě kam chodí do školy, je to pět kilometrů. 14 dnů říkám manželovi, každý den, znáte to opakování matka moudrosti, že musí být nejpozději v půl šesté doma, aby jsme vše v pohodě stihly.Dokonce jsem mu to zapsala i do diáře. A co myslíte? V půl šestý mu volám, kde jako je a on mi řekne, že má před sebou ještě 50 kilometrů, protože se zapovídal u klienta a nemohl to ukončit, protože blá blá blá....
Tak vypuknul boj, malá řvala, že bude muset být doma a že jí to opět zkazil, tak jsem zběsile obvolávala kdo mně napadnul aby jí tam odvezl... Nakonec se zadařilo a odvezl jí tam můj brácha.
Můj milý manžílek přiletěl za minutu šest a já jako blbka z jazykem na vestě přiletěla, když už byl začátek.
Já vím, je to asi blbost, ale on to dělá pořád, málokdy po něm něco chci, ale když jednou za dva měsíce potřebuji vypadnout tak to prostě nikdy nestihne. A co mě nejvíc vytáčí, tak mi vždycky předhodí, že on jede z PRÁCE a já se jdu bavit...
Řekněte, že to máte taky tak at v tom nejsem sama....