Re: Řídíte se city nebo rozumem?

poprvé jsem se vdávala z rozumu...včechno člo jako po másle..žádné překážky..ale..13 let přemáhání se,citového prázdna,touhy milovat,ale nešlo to..a já tak moc chtěla.kvůli dětem,kvůli němu,všem...nemohla jsem přijímat jeho lásku,dotek..ještě ted se ošívám hnusem,když to píšu.vzala jsem si ho jako kamaráda,doufajíc,že zamilování přijde.bylo mi s ním jako s kamarádem fajn,byla s ním sranda..ale i jako kamarád,se mi zhnusil...pak naní nic.
když se dva lidi co se někdy v životě milovali,hádají,je to něco jiného..kdysi tam něco bylo..mají z čeho žít-vzpomínat..může se to znova probudit...
ale kde nic nebylo.....

ted jsem rozum ztratila..odešla jsem ze starého života,zlomila děti,..dlouze je narovnávala..přišla o rodiče,kamarády,peníze,střechu nad hlavou..můj muž udělal totéž.
do prvního podnájmu,jsme se stěhovali po pár týdnech vztahu on s igelitkou,já taktéž a navrch dvěma dětmy.já bez práce,on taky.


zvedli jsme se ze dna,ale je to ještě boj na dlouhou trat.
máme malé miminko,milujeme se a já ještě ani jednou nezalitovala,že jsem na chvíli přestala být studeně racionální a poslechla jsem svoje srdce.