Slasy, tak předně, myslím že se příliš křečovitě držíš nějakého "správného mustru" a názvosloví. Na prvním místě bych se asi oprostila od přirozených důsledků a trestů či vydírání, to že si to pojmenováváš je dobré pro diskuse, ale tebe to znervózňuje, a pak i v běžných situacích jsi ve stresu z toho, že jsi to řekla či udělala špatně.
Myslím, že je v pořádku, že když dítě něco vylije, že to utře, to dělá i moje dvouletka - mám na stole stále krabici s ubrousky, pár jich utrhne, utře, občas i vyhodí
POkud by házela jídlo, vzala bych jí ho, popř. ji krmila.
Házení věcí je zábava, děti se na to nedívají stejně jako my... oni opravdu nejsou malí dospělí. Já věřím, že to irituje, ale tak nějak myslím, že děti mají právo si hledat zábavu i tam, kde se to nám upjatým dospělým nelíbí, pokud u toho nic zásadního neničí...
Dítě od dědy bych neodnášela, jen proto, že se baví házením neškodného kelímku, ale to je moje volba.
POkud z toho nemáš dobrý pocit, tak to prostě nedělej. Nebo si to pořádně zracionalizuj. Protože jinak dostaneš do tlaku sebe i jeho, a to tedy nevím, k čemu je prospěšné.
Není potřeba se držet jedné příručky, pokud tě znějisťuje... každý jsme jiný, ta podstata toho je správná, ale konkrétní cestu a konkrétní kroky k naplňování si musíš najít ty sama se svým dítětem.
Jinak se budeš chovat k hodňoučké klidné holčičce a naplňovat RaBR, to asi nebude složité, že, a jinak k ulítanému a házejícímu chlapci - třeba (a naopak, abych nebyla obviněna z nějakých genderových stereotypů)...