Re: Expartnerky tyranů, jak se vyrovnáváte s minulostí?

Ahoj, já tě docela chápu. Mám to podobně, až na to, že nemám chuť se mstít. Ale je fakt, že na život s ním asi nikdy nezapomenu, to se prostě nedá:-( Měla jsem více partnerů a i když jsme si určitě vzájemně kdysi ublížili, tak všem přeju štěstí v životě, mám upřímnou radost, když se dozvím, že jsou ženatí, mají děti a žijou spokojeně, kdybych je potkala, klidně s nimi zajdu na kafe a pokecám...ale s tímhle to nejde, mám dojem, že kdybych ho náhodou potkala, tak mám tak akorát chuť mu plivnou do ksichtu. Ve chvíli, kdy jsem ho vykopla z bytu pro mne bylo nejdůležitější, aby byl pryč z mého života, slíbila jsem mu, že nikde - ani u rozvodu neřeknu, že mě týral a on dá pokoj a ihned se odstěhuje. Jenže je fakt, že mě za tu dobu x krát napadlo, že z toho vyšel děsně hladce, jeho známí, kolegové v práci apod. podle mne absolutně netuší, jaké je to hovado...je to totiž přesně ten typ, co na veřejnosti vystupuje jako šílený gentleman a taky jako takový "hodný trouba". Doma je pravým opakem. Je fakt, že s odstupem času si na něj vzpomenu čím dál méně často, ale když mi volal, že se bude ženit (potřeboval od mne nějaké papíry), tak se mi udělalo zle. Letos se mu narodil syn. Jsou asi šťastná spokojená rodinka...a já doufám za jeho manželku, že je to opravdu tak...jí a tomu malému přeju klidnou a spokojenou rodinu....ale jemu ne, mám prostě pocit, že si to nezaslouží, že na to nemá právo...
Ale je to lepší a lepší, už si na něj vzpomenu jenom ve chvílích, kdy mi ho něco nebo někdo připomene...jinak jsem šťastná a spokojená a když mě to chce "sejmout", tak si řeknu, že už mi část života zkazil, tak si jím nenechám kazit život dál Drž se, bude líp, zkus se v tom moc nešťourat (vím, že to někdy nejde) a užívej si života, který máš