Re: Panický strach z usínání o samotě

Ano, patřím mezi ty sobecké matky, které by rády měli aspoň chvilku pro sebe. Denně s dcerou vstávám v 6 hodin, věnuji se jí celé dopoledne, uspím ji před odpoledním spaním (většinou spí přesně stejnou dobu jako ji uspávám), věnuji se jí celé odpoledne a večer (a když píšu věnuji, tak myslím, věnuji, neustále čteme, dcera už mluví a je hodně "verbální typ", večer ji uspím a ráda bych měla aspoň dvě hodiny klid, což nemám... Nepřijde mi, že chci moc. Takže večer ji pak uspávám ještě jednou a v noci občas brečí ze spaní, takže se taky nevyspím. Navíc za 2 měsíce nastupuju do práce na plný úvazek (nikdo nás neživí, že), takže pak si to nedovedu představit už vůbec.

Ty maminky, které by toto dlouhodobě samy bez partnera "dávaly" s úsměvem na tváři opravdu obdivuji - a spíš i závidím. Já bohužel nejsem nadčlověk. A jak jsem psala, partnera sice mám, necelých 5 měsíců, ale nebydlí u nás trvale, a na usínání ho dcera neakceptuje.

Odpoledne spí dcera 30-45 minut, když se spánek vynechá, nemá to na večerní usínání a večerní opakované buzení žádný vliv. Uspávací rituály máme stejné už cca 3/4 roku. Jak je dcera přes den hodně rozumná, tak při usínání ne, to mě bez řevu ani nenechá jít na záchod. :-(