Re: Žárlivost na mladšího sourozence

dášo, tak to jsme taky řešili a zdá se, že nedávno i vyřešili. Po období mé naprosté vyčerpanosti a žárlení a počůrávání starší dcery jí to najednou přešlo. Dost se mi ulevilo. mají hezký vztah. Bylo to jako u Jani- začala žárlit, až když byl syn akční.

U nás zabíralo- měly jsme svoje pátky- jen já a ona jsme jezdili někam na výlety. Vždy jsem se věnovala víc staršímu dítěti, protože mladší prostě furt chrupkalo. Dovolili jsme jí i mírné regresy- chovali jsme jí jako miminko, dovolili jsme jí pít z lahvičky jako miminko, nikdy jsme jí zpočátku neříkali, že je velká a má se chovat jako velká- protože ona nechtěla být velká. Ale zdůrazňovali jsme výhody toho, že je starší- že ona může to a to, zatímco malý nemůže. Postupně se jí to asi zalíbilo. Strašně se těší do školky, tak se snaží být jako velká.

Musím říct, že jsme měli hodně problémů, dost jsem o tom tady i psala a diskutovala. Je to pár týdnů, co je klid, holk aje jak vyměněná.

Jo a knížku doporučím: Nejšťastnější batole v okolí od Harveye Karpa. Má moc hezky zpracovanou kapitolu o žárlení.