Re: Sourozenecká žárlivost

Sojko,
já jsem s příchodem mladšího sourozence začala o všem mluvit a snažila jsem se být co nejspravedlivější.
Syn pečlivě sledoval a když jsme malou za něco pochválili, nebo nám něco přišlo roztomilé, tak to hned opakoval... bohužel kopání nožičkama a dělání gugugu je roztomilé u miminka, u dvouletého kluka to vypadá fakt divně...

Takže jsem hodně komentovala - když mě malá kopala nožičkama při přebalování, tak jsem jí (milým hlasem, abych miminko nevyděsila) říkala že maminka se nekope (proože starší by mi vzápětí napálil do žaludku a přeci jen měl víc síly než miminko) atd... když malá plakala často jsem to využila pro nějakou svojí agendu "neplač, já vím že bys chtěla masíčko s bramborkem, jako má Tomášek, ale to můžeš až ti vyrostou zuby a budeš velká a šikovná jako on". A pořád, pořád dokola jsem probírala na kom je s čím řada a i miminku jsem říkala, že teď je řada na bratrovi a musí chvilku počkat - aby ten starší SLYŠEL, že i mimino musí počkat.
Hračky - jsou hračky které mají děti společně, ale od začátku mají hračky, které půjčovat nemusí a které jsou ve výhradním vlastnictví. U staršího to byl "spací" plyšák - na toho mu sestra prostě nesměla sáhnout a my jsme to docela hlídali - i takhle malé dítě potřebuje nějaké "soukromí", něco, co mu mladší sourozenec nemůže a nesmí narušovat.

Noční plíny neřeš, to je otázka vývoje toho konkrétního dítěte. Já jsem jeden čas měla doma čtyřleté dítě s noční plínou a dvouleté bez plíny (to s tou noční plínou do čtyř let teď v čerstvých šesti umí číst a psát ve dvou jazycích, včera mi spontánně odříkal násobilku pěti - bez toho, že by tomu říkal násobilka, prostě si přemýšlel o tom kolik je třikrát pět a čtyřikrát pět a tak dále).
Lahev měl starší tak dlouho jako mladší, prostě sebrat flašku jednomu s tím, že už nemá nárok, mi přišlo divný...

Odkazy na to, že jsem starší a tudíž něco musím nebo nesmím, jsem sama jako dítě nenáviděla, zrovna tak "pomáhání s miminkem" (oni to naši vůbec vzali za špatný konec - jsem jim jasně říkala, že si přeju STARŠÍHO BRATRA Jakuba a oni co? Pořídili mi mladší sestru ), takže tyhle věci doma nevedu... (ale ono je to jednodušší když mám děti rok a půl od sebe, to jsou opravdu spíš dvojčata)... no uvidíme jak to půjde dál... jinak fakt na sebe moc nežárlí dodnes, jako občas se mi srazí na klíně, protože nutně potřebují oba pochovat ve stejnou chvíli nebo tak, ale vcelku si nedělají žádné podrazy a sviňárny a neubližujou si (myslím schválně).