Re: Mikuláš a Vánoce v roce a půl?

Milá Lído,
protože jsem jako malá "chození Mikuláše" neměla ráda, nezaváděla jsem to ani u svého syna. S mikulášskou nadílkou jsem začali až po té, co měl syn poprvé mikulášskou besídku ve školce (bylo mu 4 a 1/2), ale jen tak, že se - po nějakém malém hluku někde na chodbě (nenápadně já) - objevil mezi okny v pokoji malý balíček s nadílkou. I tak to bylo pro malé dítě tajemné až dost a nemyslím, že bych mu byla připravila hezčí mikulášský večer, kdybych byla angažovala živého Mikuláše s čertem. Děti mají velmi bujnou fantazii a představa, že se jim najednou objeví doma pohádková bytost, je dost náročná na zpracování. Vím, že každé dítě je jiné, nikomu tedy neříkám, že to má dělat jako já, ale jsem rozhodně proti jakémukoli strašení, tedy i výroků typů: "Počkej, až přijdou čerti,....." Letos, je-li Tvému dítěti rok a půl, tak se Mikuláše ani čertů pravděpodobně bát nebude, bude-li u Tebe v náručí, ale pokud jsi Ty sama špatně snášela mikulášské orgie, měla bys být opatrná od příštího roku.
Mám také velmi odmítavý postoj k otázkám, které jsou čerty a Mikuláši dětem dávány (a na něž je dítě připravováno i maminkami dopředu): "byl jsi hodný, nezlobil jsi?"
Co to znamená, že dítě zlobí? Jen tolik, že zrovna dělá něco, co se nám dospělým nehodí. Ale to neznamená, že je to něco špatného. Vždyť třeba jenom chce, abychom s ním něco dělali, a dospělému se nechce, tak dítě odbyde:"Nezlob." I když dítě dělá něco nevhodného, je úplně k ničemu dát povel nezlob, vždyť ten se vztahuje v každé situaci na jinou činnost a jak má dítě vědět, co je to zrovna teď, co vadí? A stejné je to s vazbou "být hodný". Podle mého by slova "nezlob" a "buď hodný" měla být vyškrtnuta ze slovníku rodičů, protože jsou matoucí a k ničemu, a místo nich by se měly používat výrazy označující konkrétní činnosti. Ale to neplatí jen pro 5. prosince, ale pro každodenní život.
Nemám teď moc času a chci dopis dokončit, než bude pozdě (vždyť dnes už "chodí" Mikuláš). Tak se měj fajn a napiš, jak jste dnešní večer uspořádali.
Mimochodem, mému synovi je skoro deset, Mikuláš k nám domů nikdy nechodil a můj syn toho rozhodně nelituje. Stále dodržujeme ten náš domácí rituálek s tajemným objevením se mikulášské nadílky někde za oknem a cítíme se oba jako v pohádce (prudce racionální tatínek nad námi kroutí hlavou a myslí si své).