Re: Dítě jiného etnika

Milá Johanko, Markéto a další,
vůbec nejde o to, že bych snad chtěla hledat problémy tam, kde žádné nejsou. Ani první společné týdny s Tomášem nejsou nijak krušné; nejspíš svou roli sehrálo to, jak nás celé čtyři roky dobře sehraný tým sociálních pracovnic, psychologů, pěstounů či adoptivních rodičů připravoval na to, že si člověk může domů přinést něco, nad čím bude akorát sedět a bezradně kroutit hlavou. Tom se všem problémům, o kterých nám vykládali horem dolem, záhadně vyhnul, takže jsme tak trochu ve střehu a očekáváme buď že to prorazí na povrch někde, kde to vůbec nečekáme a v naprosto netušené chvíli, anebo že to bude tím, že je to mimino z opačného konce světa (a třeba tamní zlozvyky jsou v našich zeměpisných délkách a šířkách mylně považovány za klady), anebo do třetice dojde na variantu, která je zatím temná a nevyzpytatelná. Ale to jen tak bokem.
Plynule se tak dostávám k otázkám, které mi vrtají hlavou. Těžko bych se chovala jinak k dítěti z Tramtárie a k dítěti z Evropy, to bych nedokázala; a už vůbec nejde o to, že by exotický původ snad měl vést k exotickým metodám výchovy. Pravda ale je, že těch pár poznatků, které se nám zatím podařilo z různých zdrojů či vlastních zkušeností nahrabat, dává dohromady zajímavý obrázek, a tak hledám a pátrám, zda by se nenašel někdo, kdo by třeba do zmíněné mozaiky doplnil pár dalších postřehů.
Nebudu uvádět zdroje, neb jsem je už dílem zapomněla, dílem to ani není důležité, ale například: děti asijských etnik si moc nepotrpí na alergie a jsou imunní vůči lecčemus, co evropské děti odstůňou. (Žádnou alergii jsme zatím opravdu neodhalili, potíž je spíš v tom, že náš hysterický kocour Paxlouš je alergický na Tomáše :-))) Tyhle děti jsou také – z evropského úhlu pohledu – zpravidla klidnější a přívětivější. (Ano, už teď se na nás část lidí s dětmi kolem nás dívá úkosem, neb se zdá, že k dobrému tónu patří mít hyperaktivní dítě a lézt z něj po stropě.) Specialita dětí mongolského původu: skvěle jí. (Tomáš nejí, ale žere. Nejsmutnější kukuč, kterého je schopen, je pohled na dno prázdné misky. Uvažujeme o tom, že ho za stravu zapůjčíme coby tranažer do rodin, kde se kolem krmení odehrávají strašidelná tříhodinová dramata.) Asijské děti většinou mají vyšší práh bolestivosti; hned tak něco je zkrátka nebolí a když jim chcete nařezat, musíte přitlačit. (Řezání neověřeno, fakt ovšem je, že když se praští sám, evidentně mu to nijak neublíží.)
Možná jsem na něco zapomněla, v kostce by to však asi stačilo. Když si k tomu přidám skutečnost, že z kojeňáku je Tom dokonale vytrénován k nočnímu spánku bez jediného probuzení, opravdu si nemám na co stěžovat. Protože o jeho minulosti, genetickém základu a zkušenostech předků však nevím zhola nic, jsou pro mne zajímavé i tyhle zdánlivé maličkosti, které už teď možná leccos napoví o jeho budoucí povaze.
Hezké předvánoční týdny přeje
Eva & spol.
P.S. Sborník o Fondu ohrožených dětí o zkušenostech adoptivních rodičů a pěstounů odjinud máme; je to velice zajímavé čtení.