Re: Dítě jiného etnika

Milá Báro,
s lecčíms, cos napsala, nelze než souhlasit, ale na druhou stranu negativní reakce okolí na děti jiných etnik se daly a dají očekávat. Ostatně nejde mi ani tak o to, jak se tváří a co říkají lidé kolem nás, s tím se srovnám raz dva a Tomáše to doufám časem naučím, ale o to, čím se tyhle děti (ať už z Mongolska či z jiných koutů světa) liší od dětí běžných evropských ras, čímž myslím i Romy - a že se liší, to nejen vím, ale každý den to vidím i na našem synovi.
Každá zkušenost je samozřejmě když ne dobrá, tak alespoň zajímavá, ale ne každá se dá aplikovat. Například my čekali na adopci čtyři roky; za tu dobu si člověk srovná v hlavě strašnou spoustu věcí a naprosto přesně ví, co chce a co ne, zvlášť když sám děti mít zkrátka nemůže. Nakonec ani naše zkušenosti s úředním šimlem nebyly tak tristní, jak je popisuješ Ty v historkách o Conanovi Ničiteli a odlišné byly zřejmě i výchozí podmínky. Rodina.cz je dle mého soudu ideálním místem k výměně takových názorů a zkušeností, i když po padesáti dnech s miminkem si opravdu netroufám rozdávat rady a veselé historky na počkání. Ovšem jednoho dne... kdoví.
Klidně si můžeme psát i o tom, odkud jsme, co děláme a kde a jak žijeme, ale to je ryze soukromá věc, takže připojuji svůj e-mail.
Mějte se obě fajn,
Eva & spol.