Re: Když kojení nejde

Milá Jano,kojila jsem prvního kluka rok, a to jen proto, že jsem ho kojit chtěla. V porodnici mi řekli, že moje mléko údajně malému nestačí, a že musím dokrmovat. Takže jsem ho kojila a ještě dokrmovala k lahve, což v noci představovalo 15 min. z jednoho prsu, 15 min. z druhého a ještě flašku. V měsíci vypadal jako malé prasátko, tak jsem ho chodila vážit po týdnu bez přikrmování, a ejhle, ono mu to v pohodě stačilo! Takže jsem nakonec jen kojila - i když jen z levého prsu, protože z pravého prostě nic neteklo. Druhého doteď kojím - je mu 9 měsíců - jenom z pravého, protože v levém nic není. (Z čeho budu kojit naše třetí, to tedy nevím. Doufám, že mi nevyroste ještě jedno prso.) Nikdy jsem neodsuzovala maminky, které nemohou kojit, ale skutečně nemohou. Ony totiž existují takové matky, které nekojí z pohodlnosti a sobeckosti. Znám jich několik, a to odsuzuji. Buď chci být krásná, hubená, vyspaná ihned po porodu, nebo budu sice silnější, nevyspalejší, ale budu dávat dítěti to, co pro něj moje tělo vytvořilo a co mu vlastně patří. Možná proto mají dlouho kojící matky takový negativní vztah k ženám, které nekojí. Ale máte pravdu, že se vůbec nemluví o matkách, které skutečně kojit nemohou. Všude se propaguje kojení a že to jde skoro každému - což není úplně pravda.
Iva