Re: Když kojení nejde

Nejdřív musím poděkovat za všechny příspěvky na tohle téma, protože vlivem probíhající popularizace kojení jsem opravdu žila v přesvědčení že kojit může každý a když jsem slyšela někdy že děti někdo krmí z láhve, myslela jsem že je to buď z pohodlnosti, nerozumu nebo případně špatnou porodnicí, kde nic nevysvětlili...

Sama jsem pak asi ve třetím měsíci zůstala ze dne na den bez mléka a přiznám se že to bylo hrozně frustrující. Nakonec navzdory manželovi, babičkám a všem jsem odolala vidině krmení z láhve a přečkala i pláč mého miminka a během cca 24 hodin tvorbu mléka obnovila. Bylo to díky mé porodní asistence, která mě psychicky podržela - hlavně tím, že to nebude tak zlé, když máme plínky pořád mokré :)
Kojíme tedy dále a jsem moc ráda, že se tady řeší i to, že nekojit není nic zavrženíhodného.

Sama vím že je to pro mámu děsivé když zjistí, že to nepůjde - ale přikláním se k názoru že mimču je to v podstatě jedno.
Ano, je jednodušší kojit než připravovat mléko a kontakt při kojení je také pěkný - ale - mazlit se dá s miminkem pořád a mléko namíchat také snad netrvá tak dlouho, ne?

Ještě pro Ivu: Co se týká tvé poznámky že může být mamka která kojí nevyspalá a silnější, než mamka která nekojí - jsem zářný případ toho, že dítě je nejlepší druh diety. Za těch šest měsíců jsem při plném kojení hubenější o deset kilo než před otěhotněním a to bez diet a hodně dlouho asi s jednou tabulkou čokolády denně :))