Re: pondělí

Hoja hoj!

Moc zdravím - hlavně Báru a Kimika!!! Sice brblu, ale když vás čtu, tak je mi vás líto a musím poslat aspoň virtuální pohlazení!
Noční hraní her jsme si s MM vyříkali, ještě když byl Honza malej - prostě OK, hraj si, ale budeš fungovat, příp. si hraj v práci, když ti zbude čas a nebude to na úkor rodiny. No a realita je, že hry v práci nestíhá ani omylem a navíc přiznal, že ho to už nebere, tak jak "v mládí"...
Taky dokud chlapovi nevysvětlíš, nepochopí, že to, že máš "aktivity navíc", tě drží nad vodou, aby člověk z těch nikdy nekončících plen, žvatlacích rozhovorů a krmících a oblíkacích procedur totálně nezblbnul... Protože mozek je mrcha, rychle se přizpůsobí, že může fungovat jen v omezeným rozsahu a všechno, co si matka na MD vezme "navíc", znamená příjemný zpestření...
Baruško, já vím, ty jsi s dětma v pasti a stejně se jich nedokážeš vzdát, ale Honzíka bych vašim asi dala na chalupu. Nebo by to pro něj bylo těžký??

U nás byla o víkendu švagrová s manželem a Eliškou - ta je jen o 4 m. mladší než Honza, takže řádili naprosto neskutečně, ale byla to radost se dívat, jak už se vyblbnou... My jsme s Jitkou včera dělaly oběd, chlapi vzali děťátka na hřiště - docela pohoda. Odjížděli hned po obědě, tak jsme ještě stihli jít na 2 hodiny pouštět draky - a Honza byl tak vorvanej, že to včera zalomil v 18,00 v křesle u pohádky a spal až do 07,00 do rána. Ve 03,00 se jen vzbudil, že má žízeň...
Taky jsem v reálu viděla, co to je, mít 2,5 leté dítě - diabetika... Fakt to není sranda a bylo mi jí, malé babulky, tak líto, když jí Jitka odvážila 10 dkg jablka na plátky a ona to snědla s tím, že by si dala ještě... K obědu přesné množství brkaše, na pití jen neslazený čaj, aby ty cukry mohla dostat v nějaké pevné stravě... Před každým jídlem napíchnutí prstu a měření hladiny cukru, 2x denně píchání inzulínu, dávky jídla v přesných intervalech...
Ani se nedivím, že odsunuli snažení o druhé mimi než bude Eliška trochu soběstačná - protože až když to člověk v reálu vidí, tak pochopí, že vlastně nemá žádný starosti a je vděčnej za zdravý, byť divoký , děti...

... tak já mizím, stepuje tady u mě jeden smrááááádlavej zadek...