Buďme jako děti!

Jestli totiž něco v životě MUSÍME, tak je to naučit se spoustu věcí od svých dětí!!! Ano, je to tak! Vím, ne všem se to bude líbit.

Upřímně, co s námi - ‚dospěláky'? Máme více vědomostí, rozhledu a zkušeností než děti, ale to není žádná zvláštní zásluha, je to spíše samozřejmost daná věkem a každé dítě do toho časem doroste. Naopak málokterý dospělý je schopen nabídnout to, co děti.

A které to jsou ty magické schopnosti, které mě na dětech naprosto fascinují?

NADŠENÍ A SMÍCH

Chodící radost ze života. To jsou děti! Alespoň ty malé, na puberťáky pro dnešek zapomeneme. Děti se dovedou radovat z těch stejných hraček, plyšáků nebo přírodních fenoménů vždy znovu a znovu - tak, jako by to bylo poprvé. Objevují v nich stále nové a nové věci. I všechny maličkosti, které my dospělí často přehlížíme, mají pro ně obrovskou hodnotu. Pro děti je život fascinací a neustálým údivem, pro dospělé často jen rutinou (ráno vstanou z postele, a už aby si večer mohli zase lehnout…).

A hodně! A často! A světe div se, prostě jen tak! Jen tak, mají radost. Ještě k tomu všemu - je to opravdu upřímné! No, není to divné? A že nás dokážou tím smíchem nakazit, jakmile se směje malé dítě, není možné se neusmívat také, i když máme sebeblbější den. Škoda jen, že na to v každodenním životě zapomínáme. Jen si to představte, kdybychom se procházeli po ulici a všichni kolem nás by měli na obličeji tu vysmátou podkovu směrem nahoru místo těch opačných podkoviček, které každý den potkáváme.

TADY A TEĎ

Děti znají jediný čas - přítomnost. Co se jim líbilo v minulosti, chtějí zopakovat v přítomnosti. Je nezajímají sliby, co bude. Je zajímá, co je TEĎ. Hrají si vždycky s maximálním zaujetím. Plně se koncentrují na to, co právě dělají. Nepotřebují vědět, jestli to má smysl. Nepřemýšlí nad tím, jestli je to baví, protože ze své podstaty dělají jen to, co je baví.

VĚDÍ, JAKÉ TO JE BÝT ŠŤASTNÝ'

Děti jsou od přírody šťastné, čím více pak dospívají, tím větší je to pro ně problém. O dospělých ani nemluvě. V hlavičkách dětí neběží tisíce myšlenek, o kterých by přemýšlely, co asi znamenají. Hrají si a naplno se tomu věnují. Objevují. A když je to přestane bavit, nechají toho. Hrají si, a když jsou unavené, usnou.

Dospělí jsou velmi nároční. Nestačí jim, že jsou zdraví, že mají volno, že si mohou koupit, co chtějí, že si mohou dělat, co chtějí,… Dospělým zkrátka, když se zaseknou, nestačí vůbec nic.

JEDNODUCHOST

Děti jsou jednoduché. Tedy v tom nejlepším slova smyslu. Dospělí jsou často tak komplikovaní, že ani sami sobě nerozumí. Vědí, co by měli dělat, ale nedělají to. To by dítě ani nenapadlo, jde vždycky nejkratší cestou k cíli.

Děti dělají věci tak, jak to v té chvíli nejlépe dovedou. Žijí tak naplno, jak to v té dané chvíli jde. Když se radují, když si hrají a i když se vztekají, je to vždy to nejlepší, co v té chvíli dokážou. Že to není vždycky podle našich představ, neznamená, že to mohly udělat lépe.

PŘEDSTÍRÁNÍ

Pozorujte někdy dítě, když si na něco hraje. V tu chvíli je tam třeba pak doktor, a on tam opravdu je. Dítě věří tomu, že je právě teď pan doktor! A přes to nejede vlak.

Jedno známé anglické motto zní: "Until you make ti, fake it." Dokud to nemáš, tak předstírej, že už to máš.

Dospělí předem vědí, že to nejde, i když to ještě nezkusili. Děti věří, že jde všechno!

Pro děti je snadno představitelné, že se stanou kosmonautem či popelářem. Dospělí si myslí, že děti jsou naivní. Miluju, když mi někdo řekne, že jsem naivní, protože v tu chvíli vím, že dělám a přemýšlím pro mě správným směrem.

Co je pro dospělé jistota, pro děti je nuda. Asi nikdo se nerozchází v názorech na život a hodnoty jako dítě a dospělý. Škoda. Pro děti neexistuje nemožné. Vidí svět svým jedinečným a výjimečným způsobem. Není se čemu divit, že velcí podnikatelé a vizionáři všech dob (i té dnešní) měli v sobě velký kus dítěte, za což se jim ostatní smáli.

ZVĚDAVOST

"Proč sněží?", "Proč jsou banány žluté?", "Proč je Velký pátek velký?"

Děti za den položí asi tisíc otázek, a dospělým to často leze na nervy, obzvláště ve vypjatých situacích. Přitom by si mohli právě dospělí ukrojit kousek z dětské touhy po vědomostech. Mnozí totiž ztrácejí během života svoji přirozenou zvědavost. Proč to tak je? Zkusme napodobovat děti: jednoduše se častěji vyptávejme na vše, co nás zajímá. Lidem, kteří se zajímají o hodně věcí, chtějí poznat mnoho nového a nepřijímají všechno jednoduše jako fakt, ale neustále se vyptávají, se otevírají stále nové a nové možnosti i řešení.

Sečteno a podtrženo.

1) Budoucnost patří dětem - těm lidem, kteří ve svém myšlení znovu objeví ‚své dítě'.

2) Děti se vychovávají samy.

A často vychovávají nás rodiče. Máme se od nich co učit. Svět by měl fungovat tak, že dospělí se snaží maximálně růst, aby měli svým dětem co předat. Jen tak je možné, aby každá další generace byla moudřejší. Otázkou zůstává, co předává současná generace rodičů…?

Autorka provozuje stránky www.rodinajakofirma.cz.