Po rozvodu znovu svoji?

Když si prohlížíte rodinná alba Zuzany a Michala, nemůžete si nevšimnout, že v nich mají dvoje svatební fotky. Ženich i nevěsta jsou stejní, ale jejich dvě svatby dělí pět let. Co bylo mezi nimi? Manželství, ale i rozvod a jiní partneři. Přesto si Zuzana s Michalem řekli své ano podruhé.

Opakovaným sňatkem se Zuzana a Michal zařadili k necelým třem procentům české populace, která se po rozvodu vrátila ke svému expartnerovi. Dnes jim je přes čtyřicet a svůj patnáctiletý vztah, během něhož se stihli vzít, rozvést, žít každý s jiným partnerem a posléze se znovu vzít a zplodit dvě děti, berou jako jedno dlouhé období rozdělené do různých etap. „Nikdy jsme se vlastně nerozešli,“ hodnotí manželé zpětně. „Jen jsme si vyzkoušeli různé polohy našeho vztahu. A zjistili jsme, že nejvíc nám vyhovuje, když jsme manželé.“

Jejich seznámení byla láska na první pohled. Zuzana byla z Prahy, o pět let starší, za sebou měla už jedno manželství a z něj dvouletou dcerku. Michal vyrůstal na malém městě a představa sňatku se starší rozvedenou ženou z Prahy a s dítětem k tomu ho upřímně děsila. Jenže si s ní rozuměl jako zatím s málokým. A tak se po dvou letech vzali. Zuzana o to stála víc, chtěla doplnit neúplnou rodinu. Jenže přes veškerou shodu právě tahle oblast stála Michala mnoho sil. Chyběly mu víkendy s kamarády, posezení v hospodě, rockové koncerty. „Nebyl na manželství ještě zralý, i když mu bylo třicet,“ říká dnes bez obalu Zuzana. „Potřeboval se ještě vybouřit.“

Z manželů přáteli a zase zpět

Po dvou letech se jejich manželství rozpadlo. Michal se totiž začal scházet se svou bývalou přítelkyní a trávil stále více času mimo domov. Necítil se tam dobře. Hovořil o tom, že je to pro něj příliš velká zodpovědnost. Se Zuzanou se dohodli, že půjdou od sebe. On jí dokonce doporučil, ať si najde někoho solidního, kdo bude oporou jí a malé Žofii. On že to není. Zuzana to cítila stejně a začala si se seriózním kolegou z práce, který bez problémů přijal i její dceru. Jenže… Porozumění, které zažívala s Michalem, jí chybělo. Jen pár měsíců po rozvodu, který nebyl nijak bouřlivý, spíš smutný, si bývalí manželé začali znovu telefonovat, posléze se i scházet. Nebylo výjimkou, že nový Zuzanin partner ji ochotně volal k telefonu, na jehož druhém konci byl exmanžel.

„Nenapadlo ho žárlit. Ostatně dlouho ani nebylo proč. Byli jsme přátelé,“ vysvětluje dvouleté období Zuzana. Jenže zatímco mezi Zuzanou a jejím partnerem narůstalo neporozumění, v Michalovi naopak rostl pocit, že ta pravá je právě Zuzana. A že by se měl pochlapit a přijmout dávku zodpovědnosti, pokud ji chce zpět. Odjel do Austrálie, aby si ujasnil, co chce. Po půl roce věděl, že je to Zuzana.

„Když tohle vyslovil, bylo to jasné. Slupka kamarádství mezi námi spadla a stali se z nás milenci,“ vzpomíná Zuzana. Po půl roce ukončila nevyhovující vztah a vrátila se k Michalovi. Od jejich druhé svatby uplynulo už deset let. Mají spolu osmiletou dceru a šestiletého syna. To, že maminka má na svatbě dvoje šaty, jim zatím nevysvětlovali, ale vědí, že tomu neujdou. „Asi jim řeknu, že Michal musel uzrát,“ uvažuje Zuzana. „Mám pocit, že ta druhá svatba byla už s jiným Michalem nežli tím původním, rozklepaným, který se bál, co na jeho rozhodnutí řekne maminka,“ naznačuje oblast, odkud podle ní pramenila část problémů v jejich vztahu.

Odpustit křivdy, nastolit důvěru

„Jen malé procento vztahů se po návratu ozdraví a funguje kvalitně,“ varuje terapeutka Lenka Černá, která se více než deset let zabývá psychologickým koučinkem partnerských dvojic. Aby se to stalo, jsou podle ní zapotřebí dva kroky. „První z nich je, že každý z partnerů zapracuje na svém vztahovém naprogramování, zbaví se starých návyků a takzvaně ozdraví svou osobnost. Teprve poté může nastoupit druhý bod a partneři se mohou domluvit na partnerské ústavě, která je chrání před porušením pohody.“ To se v případě Zuzany a Michala zjevně stalo. Nastolili si plán, kolik víkendů Michal stráví s kamarády na čundru a kolik věnuje rodině. Jak dlouho plán fungoval, dnes už nevědí, protože těch prvních víkendů po čase začalo samovolně valem ubývat.

Pokud se partneři k sobě vrátí jen z emociálních důvodů, vztah velkou šanci na úspěch nemá. „Je zapotřebí na sobě i vztahu zapracovat, odpustit křivdy a nastavit znovu důvěru. A to je běh na dlouhou trať, kterou mnohdy pár nevydrží,“ tvrdí terapeutka Lenka Černá. Připouští však, že je rozdíl v tom, vrátí-li se k sobě pár po roce či po delším časovém období. Obvykle platí, že čím déle jsme ze vztahu pryč, tím je návrat k expartnerovi méně pravděpodobný. „Může se také stát, že během delší doby dojde k razantnější změně naší osobnosti, což může mít na náš staronový vztah špatný i dobrý vliv.“

Dalším důvodem k návratu bývá podle odborníků sex. Často je to totiž to jediné, co ve vztahu fungovalo. Po několika nevydařených pokusech o vztah s někým jiným se k sobě expartneři sexuálně a později i celkově vrátí. Ani to však bez změny vztahových návyků nemůže partnerství dlouhodobě stabilizovat.

Často jsme se hádali. A hádáme se dosud

Většina populace se po rozvodu k sobě už nevrací, protože je to odchýlení od standardního chování. Někdo to dokonce může vnímat až patologicky. Názory psychologů na podobné dvojice se různí.

„Z hlediska vztahové inteligence je druhý sňatek se stejným partnerem většinou nerozumné jednání,“ má za to Lenka Černá. Je pravděpodobné, že budou ve vztahu i nadále prožívat ty samé situace, které je dřív rozdělily. Přesto existují páry, které si na sebe natolik zvykly, že i přes vážné problémy, které měly v prvním manželství, nejsou schopni navázat jiný dlouhodobě funkční vztah. „Nový život po rozvodu jim nefunguje, a tak se jim může začít stýskat. Potřebují nějakou naději a uchylují se k rozhodnutí, že se vrátí ke svému bývalému partnerovi,“ říká kouč a poradce partnerských vztahů Karel Chába.

„Často jsme se s manželem hádali. Dospělo to až k rozvodu,“ vzpomíná Dana z Prahy, která loni oslavila šedesátku. „Když jsme se vzali podruhé, hrany se trochu obrousily a na svoje chyby jsme si zvykli. A taky nás spojoval syn.“

S manželem Radkem se poznali na střední škole. Spojoval je zájem o film, procházky v přírodě, láska k východním Čechám a spousta dalších věcí. „A pak byla spoustu těch, které nás rozdělovaly,“ přiznává Dana. Radek se například vášnivě zajímal o politiku a nenechal si ujít jediné zprávy v rozhlase i v televizi. Na dovolenou vyžadoval jezdit vždy na stejné místo. „Celých čtyřiatřicet let, co jsme spolu. Nikdy mi neustoupil, když jsem se chtěla podívat jinam než do Českého ráje,“ vzdychá Dana.

Ta zase svého muže přiváděla k zuřivosti pořádkumilovností, která hraničila s posedlostí. I její přílišná péče ho zprvu dusila. Pro Danu je běžné, že svému muži vybírá oblečení i jídlo v restauraci a stará se, jestli se dost najedl. To se nezměnilo, ani když se jim narodil syn Marek, dnes již dospělý. Dana se starala stejnou měrou o oba.

„Připadalo mi, že mám syny dva,“ hodnotí to. Jenže to se ukázalo jako kámen úrazu. Přílišná péče se začala Radkovi zajídat a hádky, nebo naopak uražené mlčení bylo čím dál častější. „Vyvrcholilo to, když Radek potkal svou první lásku Lenku. Byla to dominantní, emancipovaná žena a totéž vyžadovala od svého partnera.“ Lenka byla krátce po rozvodu a s Radkem se začali pravidelně scházet.

Návrat ze zvyku?

Dana nakonec dala svému muži nůž na krk a on se rozhodl jí i osmiletého syna opustit. Manželé se rozvedli a Radek se znovu oženil se svou první láskou. Jeho nové manželství však vydrželo pouhých šest neděl. Lenka nebyla zvyklá odnášet po svém muži talíře ze stolu a starat se výhradně o jeho pohodlí. Radek zase vůbec nechápal, jak to, že nedostává plný servis, tak jak byl zvyklý. A tak se nastěhoval zpět ke svojí exmanželce a synovi. S Lenkou se přátelsky rozvedl a vše se vrátilo do starých kolejí.

„Tři roky jsme spolu žili jako druh a družka. Pak jsme se znovu vzali,“ vypráví Dana. Jestli jsou spolu šťastní, říct neumí. „Zvykli jsme si na sebe,“ opakuje pořád dokola. O Radkově vsuvce v jiném manželství dnes spíš žertují. Smíchu si však moc neužijí. Hádky jsou u nich dodnes na denním pořádku. „Zvykli jsme si na ně,“ konstatuje Dana.

Jako zhypnotizovaný králík

„První manželství pro mě bylo nesnesitelné,“ přiznává Milena. „Byli jsme každý tak jiní! František miloval společnost a bylo ho všude plno. Když si pozval přátele, zalézala jsme s lahví červeného do kuchyně a brečela jsem.“

Milena Františka poznala na podnikovém večírku. Fascinovalo ji, jak sebevědomě se vysoký krasavec pohybuje ve společnosti, nemá problém pohovořit i s cizími lidmi a nahlas se smát. Zároveň jí to trochu vadilo, sama byla úplně jiný typ, spíš tichá introvertka. Když s ní zapředl hovor stejně nenuceně jako s ostatními, měla pocit, že ze sebe nevypraví hlásku. A což teprve když ji za týden pozval na oběd! Františkovo dvoření ji spíš znervózňovalo. „Nevěřila jsem si,“ hodnotí to zpětně.

„Nechápala jsem, co na mně ten světák vidí.“ Jenže on to viděl jinak a její rozpaky ho spíš přitahovaly. Vzali se po roce, i když Milena tvrdí, že si připadala spíš jako zhypnotizovaný králík, a ne novomanželka. Jejich soužití nebylo šťastné, i když František se snažil svou tichou ženu pochopit. „Po čase mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Se mnou,“ připouští Milena a vypráví, že začala docházet na ordinace psycholožky, kde se snažila rozplést svůj život a najít kořeny vlastních úzkostí a strachů. „Ponořila jsem se do sebe.“ Jenže to už bylo na jejího manžela příliš. Stejně rychle jako se hnal k oltáři, se teď hnal k rozvodovému soudu. A Milena zase souhlasila.

Druhé manželství s ex může fungovat

Následující roky na sobě tvrdě pracovala. Začala si více věřit, změnila barvu vlasů, už se nestyděla za svou, mimochodem dodnes krásnou, postavu. Občas si dokonce zaflirtovala s muži, ale čím dál častěji se přistihla při vzpomínce na Františka. „Jako bych se probrala z nějakého snu,“ popisuje. „A bylo mi to tak líto! I toho, že jsem se chovala jako husa.“ Jednoho dne zvedla telefon a zavolala do své bývalé firmy, kde se před pěti lety s Františkem seznámila. Také tam už nepracoval, ale nové číslo na něj jí dali. František se podivil, když se mu ozvala, od ní takovou iniciativu nečekal.

Milena je dnes v šestém měsíci těhotenství. Je klidná a vyrovnaná. Už nezabodává oči do země, když ji osloví cizí člověk. S Františkem si řekli své druhé ano vloni. „Byl to ten pravý, jen jsem to napoprvé nepoznala,“ myslí si Milena. „Mnoho lidí si ťukalo na čelo, když viděli naše druhé svatební oznámení. Ale mně je to jedno. Vím, že je to tak správně.“

Jen pokud zmizí důvod, kvůli kterému se vztah napoprvé nevydařil, je podle Karla Cháby možné, aby byl později úspěšný. Tím důvodem může být nevyřešená závislost, násilí či opakovaná nevěra. „Ale i zásadně rozdílné vnímání hodnot a života vůbec,“ upozorňuje. „Návrat pouze ze zvyku, do stejných problémů, jaký měl pár před rozvodem, se může brzo vymstít. Vše se totiž rychle vrátí do zajetých kolejí prvního manželského pokusu. Pokud však dojde k osobnostnímu vývoji u obou manželů, je velká šance, že druhé manželství se stejným partnerem bude fungovat. Lidé si uvědomí, o co rozvodem přišli a jakou hodnotu pro ně protějšek má. Více si pak váží jeden druhého a snaží se poučit z minulých chyb. Nutno dodat, že takových případů je ale opravdu málo.“

Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.

Autorka působí jako redaktorka magazínu Právo.