Období prvních slov

Lenčina matka se chystala prát. Vybírala z koše prádlo a třídila ho. Lenka ji se zájmem sledovala. Za chvíli vytahovala sama z koše kapesník a podávala ho matce. „Líbí,“ dodala s úsměvem. „Děkuji,“ usmála se matka. „Líbí,“ opakovala Lenka a podávala z koše své kalhoty. Když je matka vkládala do pračky, Lenka ještě rychle řekla: „Leni.“ „Ano, to jsou Lenčiny kalhoty,“ přikývla matka. „Táta,“ zaradovala se holčička a z koše přinesla otcovu košili. „To je tátovo,“ souhlasila matka. „Budeme prát. Dáme všechno tam,“ ukazovala na buben pračky. Lenka ukázala prstem na pračku a s pochopením přikývla.

První slova

Dvanáctý měsíc je mezník, kdy zpravidla nastanou dva toužebně očekávané momenty: první kroky a první slova. Začátky chůze a řeči jsou obratem zvláště v samostatnosti dítěte: dokáže se dostat tam, kam chce, a říci to, co cítí. Začíná nová kvalita poznávání světa a komunikace s okolím. Nejočekávanějším mezníkem ve vývoji každého dítěte je vyslovení prvního slova. Prvními slovy se děti snaží vyjádřit svá přání, pocity, nesouhlas, takže za jedním slovem se vlastně ukrývají celé dlouhé věty. „Máma“ jednou znamená otázku „Kde jsi, mami?“ jindy prosbu „Mami, chci otevřít dveře a jít ven…“ nebo přání „Mami, nechci jít spát s tátou, ale s tebou“. Rodiče a blízcí tato slova překládají, dešifrují a snaží se pochopit, co konkrétně má dítě na mysli. Když se jim nedaří význam těchto slov objasnit, dítě začíná být frustrováno. Je nespokojené, zoufalé, což se může projevit křikem, pláčem, zlostí. Velmi často proto dětem rozumějí ti, kteří s nimi tráví mnoho času, a proto vědí, jaké pocity a události děti právě prožívají, co všechno nám chtějí říci.

Okolo 12. měsíce tvoří slovní zásobu dětí jedno až šestnáct prvních slov. První projevy dětí se však zvukově většinou nepodobají slovům, která používají dospělí. Rodiče se musí připravit na:

• různé novotvary, například kak – ptáček, boka – kapesník;
• zkratky skutečných slov, například da – dej, de – děda;
• imitace nejrůznějších zvuků prostředí, například š-š-š – vlak, ú – vysavač;
• imitace zvuků zvířat, například bú – kráva, haf – pes.

Abyste to jako rodiče měli ještě o trošičku těžší, prvními slovy děti pojme novávají více různých předmětů a dějů. Nejčastěji jedním slovem označují věci, události a osoby, které mají podobnou funkci nebo mají z pohledu dítěte něco společného.

„Tata“ může být všechno, co se hýbe, tedy kočárek, auto, autobus. Podobně „bába“ může označovat cokoli související s děťátkem, tedy knihu o dítěti (každá matka má aspoň jednu o tom, jak se dítě vyvíjí), vaničku na koupání, panenku na hraní, ale i láhev s čajem. „Bobo“ může být všechno kulaté jako míč, jakákoli cukrovinka, okrouhlá lampa, „haf“ se může vázat ke všem chlupatým zvířátkům (včetně plyšových či těch v obrázkové knížce), „ham“ je lžíce, talířek, rohlík, sušenka… Vzácněji se stává, že dítě jedním slovem pojmenuje všechny věci, které se nacházejí na stejném místě. Takže tiktak jsou hodiny i zarámovaný obraz na jedné stěně, případně i chladnička, která u této stěny stojí. Velmi často v repertoáru dětí znějí slova, jako toto, tam, to, tu, dej, ham, ne, a samozřejmě i tak dlouho očekávané mama a tata (příp. oma, opa, baba a jiné pojmenování dítěti nejbližších lidí). Těmito projevy dokážou děti pojmenovat jakýkoli předmět, osobu, místo, kde předmět stojí nebo kam ho máme dát.

Když „ava“ je kráva a „taka“ je kytara

Dítě vydává zvuky (kombinace souhlásek a samohlásek), které se relativně snadno vyslovují a především lehce odzírají, napodobují. Práce rtů a jazyka je vlastně projevem velmi jemné a precizní koordinace pohybů v ústech, k nimž se přidává zvuk. Jde o oromotorické pohyby. Mezi první zvuky řeči, které se učí dítě vyslovovat, patří samohlásky a, o, u, e, i a ze souhlásek jsou to především m, b, t, p. Tyto zvuky řeči dítě napodobuje na základě:

• sluchu (slyší, jak je vyslovují jiní lidé v jeho okolí);
• odzírání, zrakové kontroly (dívá se, jak rty pohybuje jeho matka).

To platí nejen pro česky mluvící děti, protože výslovnost těchto hlásek vyžaduje nejmenší námahu.

Mluvení je vlastně velmi precizně vytvářený pohyb (projev jemné motoriky) a podobně jako u jiných pohybů (např. lezení či uchopování) se cvičením a opakováním výrazně zdokonaluje. I proto se v prvních slovech dítěte nevyskytují souhláskové skupiny (jako ve slovech kráva, kočka). Dítě má tendenci říkat slova zjednodušeně, střídá v nich jen samohlásky a souhlásky, přičemž postupuje od jednoslabičných slov k dvouslabičným (např. ava je kráva, koka je kočka) a potom ke stále delším slovům (o tom se ještě zmíníme později). Rozvoj řeči je v tomto vývojovém období přímo podmíněn kvalitou sluchového vnímání a schopností dětského mozku rozlišovat a kódovat hlásky mateřského jazyka.

Tak jako se zdokonalují pohyby a koordinace nohou (chození) a oromotorické pohyby (pohyby úst), zlepšuje se i koordinace a pohyblivost rukou a prstů. Dokonalejší jemná motorika umožňuje vytvářet stále širší rejstřík gest.

Z knihy Jak mluvit s dětmi od narození do tří let, kterou vydal Portál.