Mluví dítě správně?

Vývoj dětské řeči má mnoho úskalí, a proto neprobíhá u všech dětí stejně rychle. Jsou tříleté děti, které mají výslovnost téměř „hotovou“, a jsou děti, které nastupují do první třídy s takovou vadou řeči, že mluví na hranici srozumitelnosti. Když chceme posuzovat stav dětské řeči, musíme se držet určitých vývojových norem a přitom i přihlížet k individuálním zvláštnostem.

Vývoj řeči ovlivňuje do jisté míry dědičnost. Když děda s tatínkem začali mluvit až po třetím roce, je téměř jasné, že dvouletý nemluvící chlapec není mentálně postižený, ale má pouze opožděný nástup řeči. Pokud ale toto dítě reaguje na pokyny, poslouchá vás, zajímá ho, co říkáte, znamená to, že řeči rozumí dobře. Dále se dědí například slabší fonematický sluch, artikulační neobratnost nebo prostá vrozená řečová slabost. Omluva ráčkujícího dítěte tím, že to má po tátovi a dědovi, je ale nesprávná. Chlapec to nezdědil, ale napodobil. Když se pak ke špatnému řečovému vzoru přidá „těžký“ neobratný jazyk, málo pohyblivé rty a sevřená čelist, je problém na světě.

Když se nám zdá, že vývoj řeči neprobíhá tak, jak má, musíme vyloučit sluchovou nebo zrakovou vadu, nervové onemocnění, narušení paměťových funkcí a související onemocnění. Také anatomické poměry mluvidel musejí být dobré. Například předkus nebo otevřený skus mají za následek špatnou výslovnost. Problém může způsobit i zkrácená uzdička pod jazykem, lidově „přirostlý“jazyk. Aby dítě správně vyslovovalo, musí mít také v pořádku jemnou motoriku a koordinaci pohybů.

Největší vliv na správný vývoj výslovnosti u zdravých dětí má vliv prostředí, to znamená správný řečový vzor, citlivý výchovný přístup a dostatek podnětů. Když děťátko dlouho nemluví nebo mluví výrazně nesrozumitelně, musíme se také bohužel ptát: nestrádá citově, jak je trestáno, má dostatek podnětů, není zanedbaná výchova?

Když máme jakoukoliv pochybnost, vždy se vyplatí byť i banální problém zkonzultovat s odborníkem - klinickým logopedem. Ten dítě vyšetří, v případě nutnosti doporučí podle vady doplňující vyšetření (u ORL lékaře, foniatra, neurologa či psychologa) a po stanovení diagnózy připraví plán terapie. Anebo vás jen uklidní, protože vývoj řeči probíhá tak, jak má, a poradí, jak dál dítě vést podle zásad správné řečové výchovy.

Co má umět

Jaká jsou hlavní vývojová období řeči a co má náš človíček v jednotlivých etapách umět?

Nejdříve dítě reflexně tvoří zvuky, písmena K, L, G a některé samohlásky. Pak brouká, žvatlá, hraje si s hlasem, napodobuje. První slova se objevují kolem 10.-18. měsíce.

Do jednoho roku převažují gesta, napodobování, opakování.

Mezi prvním a druhým rokem si dítě hraje se slovy, opakuje je, napodobuje intonace vět, které slyší. Pojmenovává osoby, předměty, které chce mít, části těla, vlastní vokalizaci provází gesty, poslouchá příkazy, odpovídá na otázky: Co je to? Aktivně používá tři až dvacet slov, pasivní slovník je mnohem bohatší.

Kolem dvou let už dítě rozumí asi třem stům slov, poslouchá opakované jednoduché příběhy a pohádky. Odpovídá na otázky ano, ne. Jmenuje známé předměty, zvířata, říká vlastní jméno, verbalizuje ne, kombinuje nejméně dvě slova do jednoduchých vět. Objevují se slovesa a přídavná jména. Začíná rozumět pojmům nahoře, dole, vpředu, vzadu. Umí vyjádřit vlastnictví: táta má auto. Asi třicet procent výroků jsou slovesa.

Ve věku dvou až tří let je řeč ze 70 procent srozumitelná. Rozumí asi pěti stům slov, používá asi dvě stě slov. Odpovídá na otázky kdo, kde a kdo co dělá. Ve třech letech má umět vyslovovat B, P, M, K, G, V, H a Ch. Často používá správně písmena Š, L a J. Může používat, i když nepřesně, písmena s a r. Kolem věku tří let rozumí asi devíti stům slov, naslouchá příběhům asi patnáct minut. Zná předložky V, NAD a POD, a také slova velký, malý a několik dalších protikladů. Začíná používat minulý čas, pamatuje si často užívané obraty a používá je. Užívá zájmena já, můj, ty, on, ona, ono. Začíná užívat příslovce tady nebo ta. Používá příkazy.

Po třetím roce musí umět vyslovovat správně J, D, T, N, L.

Ve věku tří až čtyř let už dítě rozumí 1200 slovům.

Reaguje na příkazy zahrnující dvě akce nebo dva předměty.

Používá asi osm set slov.

Začíná klást otázky. Doplňuje poslední slovo věty, například „Králík jí mrkev“. Na konci čtvrtého roku rozumí asi 1500-2000 slovům, rozpoznává barvy, i doplňkové (růžovou, šedou, fialovou). Používá 800-1500 slov. Odpovídá na otázky typu kolik a jak dlouho, ale ne vždy se mu to daří správně. Vypráví dlouhé příběhy a mísí skutečné i nesmyslné události. Vede dlouhé konverzace. Běžně používá první osobu jednotného čísla, používá přítomný čas, zájmena on, ona, já, ty, mne, můj.

Objevují se zvratná zájmena.

Časté jsou zkomoleniny.

Rád používá já sám. Správně používá minulý čas.

Ve věku pět let začíná nástup písmene R.

V pěti a půl letech, tedy před nástupem do školy, by dítě mělo zvládnout Ř.

Čas na učení

Zvládnutí artikulace určité hlásky ještě neznamená její spontánní užívání v mluvě. Mnohdy je těžké hlásku upevnit v řeči. Je třeba také mít na paměti, že každá hláska má svůj konkrétní čas ke správnému tvoření. Je dané časové rozmezí na její výstavbu a vývoj do správného tvaru. Když se tento čas nevyužije, zafi xuje se nesprávný tvar, takzvaný patologický způsob tvoření, a ten se pak velice pracně odstraňuje. Příkladem může být hláska K. Je třeba ji upravit do tří let. Když dítě i po třetím roce používá T místo K, náprava je zdlouhavá a dítě T používá úporně někdy i do šesti let.

Když dítě začne tvořit hlásku R velárně, lidově „začne ráčkovat“, je třeba urychleně začít s cílenou logopedickou péči, aby se vadný způsob neupevnil. A to třeba i ve věku dvou let. Stává se, že si dítě hraje a snaží se vydat zvuk střílení. Náhodně se mu podaří zaráčkovat, líbí se mu to, navíc to rodiče ocení pochvalou. A protože mluvidla nejsou motoricky zralá na správně tvořené R, špatné R se zafixuje. Je zaděláno na problém a pak v sedmi letech následuje pracné, dlouhodobé cvičení, často korunované neúspěchem. V příkladech by se dalo dlouze pokračovat.

Škola hrou

Pokud vaše dítě nesplňuje výše uvedenou orientační vývojovou normu nebo breptá, zadrhává, huhňá, chraptí či se objevuje jiný problém v komunikaci, nebojte se. Zkuste se problému věnovat a když bude vaše snažení měsíc dva bez efektu, požádejte o pomoc odborníka. Klinický logoped vám ukáže, jak na to. Ještě důležitá poznámka. Nikdy nelze dítě nutit, aby se naučilo, co ho právě chceme naučit. Učení musí být hra. Zábavu mu nabízíme v době, kdy je spokojené a chce si s námi povídat nebo hrát. Při nezájmu nebo známkách únavy vždy přestaneme. Ze hry se nesmí stát nátlak nebo povinnost. Nikdy se na dítě nezlobte, když se mu zrovna nechce. A zkuste to po chvilce, třeba i delší, znova. Dítě je třeba motivovat a odměňovat pochvalou. Nenuťte nikdy děti opakovat slova nebo izolované hlásky. Řekni R ještě nikdy nikoho R nenaučilo.

Pokud přemýšlíte nad logopedickým vyšetřením, poraďte se se svým pediatrem a požádejte ho o odporučení na logopedické vyšetření. Klinický logoped patří mezi ambulantní specialisty, a proto k návštěvě jeho ambulance potřebujete žádanku. Logopedická péče je plně hrazená pojišťovnami.

Autorka je klinický logoped.