Společně v práci i v ložnici

Ne vždy se jim podaří úspěšně oddělit soukromý a pracovní život, osobní konflikty pak mohou ovlivňovat pracovní výsledky, a naopak.

Skutečnost, že se životní partneři navzájem dobře znají a rozumí si, může být při společné práci či podnikání výhodou. Vědí, co mohou jeden od druhého očekávat, a mohou se tak předem vyhýbat nedorozuměním. V období krize se umí podržet a povzbudit navzájem. Cennou devízou je vzájemná důvěra.

Výhodou společného podnikání partnerů oproti práci v zaměstnaneckém poměru vidí Alois Surynek z katedry psychologie a sociologie řízení Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze v pružnější organizaci práce partnerů a možnosti využití týmové spolupráce. Pavel Beňo, psycholog zabývající se vztahy na pracovišti, zdůrazňuje, jak důležitá je jednoznačná dělba povinností. „Ideální stav je, kdy každý z partnerů zajišťuje odlišné činnosti a například jeden z nich část dne tráví mimo kancelář, neboť nedochází k tomu, že by se viděli čtyřiadvacet hodin denně a zevšedněli si.“

Jako zvlášť nebezpečná je však hodnocena absence pevné dohody, jak se bude při práci postupovat a jak budou rozděleny mezi partnery úkoly související s chodem a řízením společnosti. Striktní vymezení rolí je důležité především tam, kde se role, které partneři zastávají doma a v práci, liší. Například má-li na starosti organizaci a řízení společnosti žena, přičemž domácnost vede muž. Rizikovým faktorem bývá boj o moc v podnikání.

Výzkum Aleny Křížkové ze společnosti Gender Studies ukázal, že v rozdělení kompetencí a stylu řízení podnikání hraje významnou roli nejen odlišné pohlaví, ale i samotný partnerský vztah. Muži a ženy podle Aleny Křížkové do oblasti pracovních úkolů přenášejí svá genderově specifická očekávání, stereotypy týkající se mužského a ženského pohlaví a postoje, které se vytvořily v oblasti vztahu partnerského. Podnikají-li partneři společně, ženy častěji vykonávají administrativu a práci hodnocenou jako podpůrnou a organizační, muži se pak věnují práci technické či práci „v terénu“ mimo kancelář, tak jak to odpovídá tradičním prvkům společné domácnosti, kdy žena zůstává doma a muž odchází za prací.

Od spolupráce k ponorkové nemoci

Jak dlouho vzájemný soulad spolupracujících partnerů vydrží, je zcela individuální. Pokud mezi partnery vztah funguje, mohou být na stejné vlně v práci i mimo ni. Pavel Beňo hovoří o „nenápadné, přirozené konstruktivní zpětné vazbě, která je významným faktorem osobního růstu“. Nejčastěji však dochází u spolupracujících partnerů k problémům v oblasti volného času. Tam, kde odlišné zaměstnání skýtá možnost vzájemně si sdělovat každodenní zážitky i starosti, může čas trávený spolu vytvářet napětí. Chybí čas těšení se na druhého. Psychiatr Miroslav Plzák k tomuto problému řekl: „V rodinách spojených nutností pracovat vedle sebe obvykle mnohem více než osm hodin může vzniknout určitá forma psychického stavu vězně. Pocit uvěznění vede k podráždění, k výskytu drobných projevů averze a paradoxně i k tomu, že si manželé nemají společně co říct. Nemá přece smysl, aby opakovali zážitky, které prožili společně.“

Některá soukromá témata, nevyřešené otázky, starosti či spory mohou zasahovat do pracovního života, a naopak. Riziko ponorkové nemoci se zvyšuje, pracují-li partneři společně doma bez dostatečného kontaktu s jinými lidmi. Jsou-li ve firmě i další zaměstnanci, hrozí nebezpečí, že se špatná komunikace s jedním řeší přes toho druhého. Nemusí jít jen o vyřizování informací, ale i požadavek, aby jeden z partnerů druhého přesvědčil nebo pomohl změnit jeho názor.

Současně je intimní vztah vystaven riziku konkurence a rivality. Může být náročné přijmout, že partner je ve stejné práci úspěšnější či lépe finančně oceněn. Společné pracoviště je i z ekonomického hlediska rizikovým aspektem. Partneři musí počítat s tím, že v případě finančních problémů nebo nutnosti ukončit podnikání budou bez příjmu oba najednou.

Za nejnáročnější lze považovat situaci, kdy spolu partneři sdílejí jednu kancelář či dílnu. Nezbytný je vzájemný respekt, důsledné oddělení pracovního života od soukromého. Je-li skutečně nezbytně nutné řešit problémy pracovního charakteru v rámci volna, není dobré nechávat si je na chvíli těsně před spaním. Pavel Beňo na základě svých zkušeností s fungováním rodinné firmy říká: „Časem se partneři sami naučí oddělovat rodinu a firmu a mluvit doma skutečně o domácích věcech.“ Průběžné střídání a prolínání rolí kolegy a partnera totiž může ohrozit manželství i podnikání.

Na pracovišti je třeba se vyvarovat důvěrných rozhovorů, intimností či sexuálních narážek, jestliže mohou být svědky kolegové, zaměstnanci nebo nadřízený. Na druhé straně by se v práci partneři k sobě měli chovat kolegiálně, i když jim v soukromí vše nefunguje, jak má. A ve volném čase by si měli od sebe občas odpočinout a věnovat se individuálně svým zájmům.

Když nastanou konflikty

Pracovní a mimopracovní konflikty spolupracujících partnerů se vždycky tak či onak prolínají. V takové situaci prospěje, pokud se konflikt nepersonifikuje a řeší se v obecné rovině, ideální je, pokud jsou oba aktéři schopni uchovat si roli odpovídající danému prostředí. Nejnáročnější situace nastává, začnou-li se objevovat častější a závažnější konfl ikty, které postupně vedou k rozpadu partnerství. V takových situacích samozřejmě bývá pro oba velmi obtížné se na práci plně soustředit. „Další problémy mohou nastat, pokud se partneři rozejdou, ale přesto se stále denně vídají a musí společně řešit pracovní úkoly. Zejména když byl vztah ukončen jednostranně a druhý partner má pocit křivdy, jeho pracovní výkon a soustředěnost na práci většinou velmi utrpí,“ říká Pavel Beňo. Jsou-li v jedné kanceláři, atmosféra se vyostřuje. Nejednou se stává, že se bývalí partneři chtějí navzájem mstít, pomlouvají se, zatahují do svých sporů druhé, narušují atmosféru a psychickou pohodu ostatních. Situaci prospěje, může-li jeden z partnerů odejít a najít si jiné zaměstnání. Pokud není možné firmu rozdělit nebo se vzájemně finančně vyrovnat, může být (minimálně na určitý čas, než se podaří rozchod vnitřně zpracovat a získat od situace odstup) vhodné přenechat svou roli ve společném podniku nestrannému odborníkovi.

Autorka studuje právnickou fakultu a věnuje se psaní článků s psychologickými tématy.