Mediace znamená učit se spolu mluvit

Velká čerstvě opravená bílá vila v prestižní pražské čtvrti. Smí dovnitř vstoupit obyčejný smrtelník, nebo je vstup povolen pouze pro horních deset tisíc? Takovou otázku si možná položíte, když se ocitnete před pražským Centrem dohody. Přicházejí sem manažeři významných podniků, ale i docela obyčení lidé. Všichni mají něco společného. Chtějí se spolu domluvit, chtějí se naučit, jak spolu lépe jednat.

Nabídka této nevelké školitelské firmy je bohatá. Od kursů manažerských dovedností a public relations přes kursy efektivního řešení konfliktů a vyjednávání až po kursy zvládání stresů a náročných situací.

To je ale jen polovina činnosti centra. Druhou polovinu nabídky tvoří personální poradenství a především vlastní služba mediace, při které pracovníci centra pomáhají firmám nebo jednotlivcům vyřešit obchodní nebo soukromé konflikty, aniž by do konfliktu musel vstupovat soud.

Dohodnout se je možné

„Objevují se u nás velice různí klienti,“ říká ředitelka centra Alice Hamplová, „převládají ale osobní spory, a to zejména partnerská problematika, třeba když se jedná o předrozvodové nebo porozvodové uspořádání v rodině. Někteří lidé přicházejí po letech, kdy se neúspěšně soudí, soudy trvají dlouho a někdy se ani soudním rozhodnutím nic nevyřeší.“ Pracovníci centra musí často řešit konflikty, které začaly jako malé nedorozumění. Na ně se postupně nabalil obrovský emoční balík vzájemných averzí a v okamžiku, kdy kontaktují centrum, jsou někdy oba účastníci schopni si navzájem ublížit.

„Technika mediace vlastně spočívá v tom,“ říká Alice Hamplová, „že se snažíme obrátit pozornost klientů od toho, že spolu bojují, k tomu, že mají nějaký společný problém, který potřebují vyřešit. Snažíme se spolu s nimi hledat jejich společný zájem. U manželů to může být výchova dětí, nebo jenom způsob, jak ukončit vzájemný vztah.“

Ve sporu existují pro člověka pouze dvě řešení – buď to jeho, anebo řešení toho druhého. Jedno řešení nevyhovuje druhému, a proto se obě strany spolu nemohou dohodnout. „Snažíme se rozšířit počet řešení,“ říká Alice Hamplová, „nejdříve mluvíme s jednou stranou, to je většinou iniciátor, který se na nás obrátí. Potom si pozveme druhého klienta, zjistíme podstatu sporu a co by chtěli obě strany ve sporu vyřešit. Zjistíme, jaké jsou jejich minimální požadavky, a na druhou stranu vysvětlíme, co mohou od mediace čekat.“

Všichni klienti centra mají něco společného. Učí se, jak spolu lépe komunikovat.

Pokud oba klienti souhlasí, sejdou se spolu u kulatého stolu. Vyjednávání vedou obvykle dva mediátoři, celý proces je totiž natolik náročný, že je lépe, když ho sledují dva lidé. U partnerských sporů bývají moderátory muž a žena. Mediátoři nejdříve umožní oběma klientům, aby se navzájem vyslechli. „Ověřujeme, jestli si ti lidé rozumí,“ říká ředitelka centra, „zajišťujeme výměnu informací mezi nimi a v okamžiku, kdy vzrůstá napětí a spor se vyhrocuje, se je snažíme pomocí různých komunikačních technik vracet zpátky k podstatě sporu. Potom jim metodou brainstormingu pomáháme hledat různá řešení, aniž bychom my jim řešení sami navrhovali. Také jim uměle bráníme v tom, aby jednotlivá řešení hodnotili.“

Teprve potom klienti volí různá kritéria, na kterých se shodnou a podle kterých potom posuzují jednotlivá řešení a vybírají z nich to, které je pro obě strany nejpřijatelnější. Na konci celého procesu vyjednávání pak spolu klienti za účasti mediátorů centra a často s pomocí právníka sepisují kontrakt.

Jde o problém

Při mediaci používají pracovníci centra především techniky z komunikačních teorií. Nejedná se o přitom o žádný terapeutický proces, i když s sebou nese terapeutické účinky. „Psychologové by rádi viděli v mediaci terapii, ale ona to terapie není,“ odmítá Alice Hamplová, „v terapii se jedná především o lidi, o jejich osobnostní růst, nám ale o toto nejde. Jde o to, vyřešit určitý konkrétní problém. Když klienti u nás vyřeší svůj problém, už se o ně nestaráme.“

Proces mediace netrvá vždy stejně dlouhou dobu. I zde záleží především na klientech. Centrum už řešilo případ, kdy se spolu klienti potřebovali dohodnout do tří dnů, v průměru ale trvá mediace podle Alice Hamplové asi dva týdny. Volba je dobrovolná a mediátoři se někdy setkají i s tím, že jedna strana odmítne konflikt řešit. „Může se to stát,“ potvrzuje ředitelka, „a stává se to docela často. Někteří lidé se bojí rozhodovat nebo převzít zodpovědnost.“

Centrum zprostředkovává i dohody mezi firmami. Ty ale obvykle vyžadují daleko náročnější přípravu mediátorů, kteří se často musí doslova prokousat stohy různých dokumentů. Není divu, že i cena za zprostředkování řešení je vyšší než při mediaci soukromých sporů a bývá stanovována dohodou. I když by se šest set korun, které klienti zaplatí za hodinové sezení, mohlo zdát příliš, jedná se podle Alice Hamplové například při rozvodovém řízení, kdy si obě strany platí právníky, pořád ještě o poměrně levnou službu. I forma platby záleží na dohodě klientů, občas se stává, že službu platí iniciátor celého procesu nebo movitější z obou klientů.

Pracovní tým není velký. Jeho součástí jsou většinou psychologové a právníci, najdeme v něm ale i lékaře, sociology, pedagogy nebo přírodovědce. Mediaci může dělat podle Alice Hamplové každý. Nezáleží tolik na druhu vzdělání, ale spíše na osobnostních kvalitách a dobrém výcviku. Nejdůležitější je schopnost vytvořit dobrý vztah, pohotovost v komunikaci a schopnost skládat souvislosti. Původně americké know-how je dnes v centru už hodně přetvořené a centrum své spolupracovníky připravuje ve vlastních výcvicích. Pro zájemce o mediaci z řad široké veřejnosti pořádá centrum jednou za měsíc až dva měsíce čtyřdenní kurs.

Kursy

Díky praktickým zkušenostem z vyjednávání zvou některé soukromé firmy i státní instituce pracovníky centra k odbornému školení svých pracovníků. Centrum nabízí velké množství kursů, z nichž mezi nejpopulárnější patří kurs vedení krátké a efektivní porady, kurs o budování pracovního týmu, mezi jednotlivci potom kurs o uspořádání času a kurs o veřejném projevu.

Pracovníci při školeních používají metody videotréninku, při nichž s klienty rozebírají jejich verbální i nonverbální projevy komunikace a pomáhají jim změnit negativní návyky. Klienti si také mají možnost vyzkoušet svá schémata jednání v modelových situacích, které sami navrhnou. Součástí kursů bývají i nácviky relaxačních a odpočinkových technik, které pomáhají zejména manažerům a pracovníkům ve vedoucích funkcích firem čelit náročnému pracovnímu vytížení.

Dezertem v této nabídce kursů jsou podle Alice Hamplové výcviky pro školy. „Školíme zejména učitele,“ říká, „a zaměřujeme se na to, abychom jim poskytli metodiku k tomu, aby dokázali správně pracovat s dětmi a aby pro ně dokázali vytvořit dostatečně efektivní prostředí.“ Vždy na začátku roku pořádá centrum kursy v přírodě a pomáhá dávat třídní kolektivy dohromady. „Učíme učitele pracovat s dětmi interaktivně,“ říká Alice Hamplová, „aby dokázali se studenty navázat kvalitní vztahy.“ V poslední době se centrum zaměřuje právě na práci s pedagogy, protože ti jsou se studenty v neustálém kontaktu a mohou s nimi, na rozdíl od krátkých kursů organizovaných centrem, pracovat soustavně.

Kursy pro studenty jsou součástí programu protidrogové prevence, na kterém centrum spolu s Meziresortní protidrogovou komisí a protidrogovými koordinátory spolupracuje. Účastní se vytváření koncepcí drogové prevence v jednotlivých regionech ve spolupráci s ministerstvem školství a školskými úřady.

Podle Alice Hamplové je v Česku Centrum dohody jediné svého druhu, které nabízí tak komplexní služby. Centrum spolupracuje s některými dalšími firmami, pobočku ale zatím neplánuje. „Díky tomu, že neustále cestujeme téměř po všech městech republiky, ji vlastně vůbec nepotřebujeme. Spíš by nás jenom zatížila,“ uzavírá Alice Hamplová.