Státní maturity – zrušit , či nezrušit?

Dokonce se mezi politiky objevil názor, že by bylo vhodné státní maturity zrušit. Do veřejného povědomí, jež bylo dříve právě ze strany politiků formováno spíše k vstřícnosti vůči státním maturitám, tak vstoupila nejasnost, kterou navíc zesilují protesty odvážných učitelů.

Na první pohled se projekt státních maturit jeví jako zcela oprávněný. Vždyť by se, jak tvrdí jeho propagátoři, zajistila díky němu celostátní objektivita maturitních zkoušek a konečně by bylo možné srovnávat jednotlivé druhy středních škol a zabránit těm z nich, které zostuzují naše střední školství, aby nadále propouštěly ze svých bran držitele maturitních vysvědčení toho nehodných. Při hlubším vhledu do koncepce státních maturit však zjistíme (mnozí politici tak možná již učinili), že efekt tohoto projektu není uspokojivý.

Zaručit srovnatelnost všech středních škol by mohly státní maturity pouze v předmětu český jazyk a literatura, který se týká všech maturantů, a to samozřejmě jen za ideálních podmínek. Po celostátním vyhodnocení výsledků by vyšlo najevo, že absolventi oboru gymnázium – klasické jazyky dosáhli v českém jazyce a literatuře lepších výsledků než absolventi oboru mechanik strojů. Ale také že mechanici strojů z Horní Dolní dopadli hůř než jejich kolegové v Kotěhůlkách a než absolventky oboru krejčová ze sousední školy.

Tolik zdůrazňovanou celostátní objektivitu nových maturitních zkoušek nelze bohužel asi obhájit. Zůstanemeli u státní maturity z českého jazyka a literatury, pak pouze jedna její část – didaktický test – se má odesílat k centrálnímu vyhodnocení, zbývající dvě části – písemná práce a ústní zkouška – mají být hodnoceny ve škole tamními proškolenými pedagogy. Jenže také u didaktického testu je možné celostátní objektivitu napadnout, protože jej maturanti mají psát pod dohledem proškoleného pedagoga určeného ředitelem školy. (To se týká i dalších předmětů.) Jak je vidět, představují hlavní trumfy státních maturit, tj. srovnatelnost škol a celostátní objektivita maturitních zkoušek, především politické fráze, které nabyly takové síly, že se staly téměř posvátnými. Jsou totiž podporovány vírou, že státní maturity učiní přítrž devalvaci maturitních zkoušek, která započala boomem nových středních škol začátkem devadesátých let. Situace ve středním školství se sice v průběhu posledních patnácti let změnila (např. řada škol zanikla, změnily se osnovy, školy se potýkají s nedostatkem žáků), ale původní aktuální potřeba zabránit snižování úrovně středních škol přetrvává, neboť její podstatu mylně nahradil pocit obecného úpadku vzdělání.

Zavedení nové maturitní zkoušky je velmi účinným nástrojem zvyšování kvality edukačního procesu, zní oficiální stanovisko ministerstva školství. Namísto očekávání placebo efektu, které spolyká každoročně milionové částky a zatíží střední školy a maturanty byrokratickými a organizačními povinnostmi, by pravděpodobně bylo namístě zamyslet se nad východiskem přijatelným pro většinu jak příznivců, tak odpůrců státních maturit.

K tomu, aby státní maturity byly i nebyly, stačí vyjít z již připravené koncepce. Jestliže je „přípustné“, aby hodnotiteli písemných prací a ústních částí státních maturit byli pedagogové dané školy, potom se mohou stát i hodnotiteli didaktických testů. Jak vyplynulo z textu výše, potřeba srovnatelnosti škol na základě výsledků maturitních zkoušek se jeví zbytečnou, čímž by mohla padnout i nutnost konání státních maturit ve stejných termínech i vypracovávání stejných testů. CERMAT, který má organizaci státních maturit na starost, by mohl sloužit školám coby servis. Státními maturitami by se tedy mohly rozumět tradiční maturity spočívající však na přísnějším jednotném obsahovém rámci. Ten již existuje. Změna školského zákona by nepředstavovala náročný úkol, dala by se vyřešit pouhým vypuštěním nadbytečných pasáží.

Před nově zvolenými zákonodárci teď leží úkol – nechat během letních prázdnin problém státních maturit dozrát a rozhodnout, zda je zrušit, nezrušit či najít kompromis.

Autor je učitelem s praxí na různých typech středních škol