Jak se chytí láska v síti

Jenže se pohybujete mezi stále stejnými lidmi, každý den v tom samém prostředí a v dosahu není nikdo, kdo by vás zaujal, nadchnul, "rozezněl"… Večer sedíte u počítače, odklepnete e-mail pro kamarádku a pak vás napadne: A co takhle seznámit se s někým přes internet?

Hledat si partnera přes inzerát… Nedělají tohle jen zoufalky? napadne vás vzápětí. Jenže v dnešní době komunikačních vymožeností, jako je e-mail, chat, ICQ či mobilní telefon, kdy už se vlastně lidé ani nemají čas pořádně potkat v klidu u jednoho stolu, je seznamování prostřednictvím internetu naprosto "cool" a vy jste tím pádem "in" bez ohledu na to, kolik vám je. Tak proč nebýt "free". Zoufalec je ten, kdo to nezkusí, takže vzhůru do seznamování!

Kde se ale vlastně takové inzeráty berou? Možností je habaděj. Můžete si dokonce vybrat v různých kategoriích: vážné seznámení, flirt, sex, společné cestování… Zkusíte tedy tu tzv. vážnou kategorii, protože vám jde o seriózní seznámení, a čtete inzeráty. Přijde vám to na jedno brdo, nic originálního. A pak si řeknete: když už, tak už. A napíšete si svůj inzerát, v němž se samozřejmě vychválíte až do nebes, protože zkrátka jste úžasná, skvělá, chytrá, se spoustou nedocenitelných životních zkušeností a možná i s nějakou tou ratolestí. Dá to asi dost práce - chcete přece působit vtipně a jedinečně, jako někdo, kdo chce vyrazit s přiměřeně hezkým a vtipným sympaťákem na kafe, do kina, na kolečkové brusle…

Třikrát a dost!

Zora (38 let, 4 roky rozvedená, 2 děti) na internetové a vůbec jakékoli seznamky nevěřila. Když ji kamarádky ukecaly, jasně jim po prvním setkání s jedním vyhlédnutým pánem (které nedopadlo nejslavněji) sdělila, že jestli ještě někdy do něčeho takového půjde, tak bude muset mít 2 promile v krvi nebo "zápal kostí od blbosti" (jak se doslovně vyjádřila).

Nakonec to však (aniž by kamarádky informovala) přece jen zkusila znovu… "Když jsem se konečně otřepala z drsného rozchodu s manželem a z následného rozvodu, zkusila jsem internetovou seznamku. Spousta lidí mi to doporučovala, některé moje kamarádky si takto našly přítele, tak jsem si řekla - a proč by ne? První setkání bylo naprostá katastrofa, podruhé to nebylo o nic lepší. Jakákoli chemická reakce, sympatie, náznak vzájemného porozumění nebo jen obyčejná, trochu smysluplná konverzace - nic, nic, nic. Na internet jsem naprosto zanevřela a ani svoji, kvůli tomu speciálně zřízenou e-mailovou schránku jsem dlouho neotevřela. Jenže pak odjel exmanžel s dětmi na prázdniny. A když už jsem měla celou domácnost do puntíku uklízenou, viděla jsem všechny své oblíbené filmy, pokecala s kamarádkama u vína, hojně si dopřála plavání, které je mojí celoživotní vášní, a strávila božský den v relaxačním centru, najednou jsem nevěděla, co dál s volným časem. Tak mě napadlo podívat se do té pozapomenuté e-mailové schránky a tam - kupodivu - mrkla na mě nová zpráva. Skoro před měsícem mi v ní psal jakýsi chlapík, že je taky rozvedený, že moc rád plave (náhoda?), že se přes internet ještě neseznamoval, ale já že jsem ho zaujala… Líbil se mi jeho pohled na svět, způsob vyjadřování… Vyměnili jsme si několik mailů, pak se sešli a - byla ruka v rukávě," dodává se smíchem Zora.

Dnes už s Ivanem žijí spolu, občas do jejich třípokojového bytu zavítají na návštěvu i jeho dvě dcery a všichni jsou spokojení. "Dávno už nenosím růžové brýle, takže to zhodnotím takto: Zatím to vypadá, že nám to vychází."

Láska přes internet

"Zajímavé na této formě komunikace je, že si lidé víc píšou o ničem než o něčem. A přece mnohé nic je víc než jiné něco… Slova Meg Ryan, která v americké romantické slaďárně Láska přes internet hraje prodavačku, mi často zněla v uších," se zasněným úsměvem vzpomíná Ester (31 let, vdaná, v radostném očekávání).

"Vím, život není film, jenže část mě snila o podobné romantice, jakou zažívali hrdinové filmu. Hlavně jsem toužila po tom, abych konečně poznala muže, který by v našem vztahu viděl společnou budoucnost v manželství a s dětmi. Tak jsem - dobře vyladěna zmíněnou love story - klikla na seznamku a vybrala si muže, jehož inzerát mě zaujal," vzpomíná Ester. "S Milanem jsme si dokázali psát o čemkoli. Od začátku mi byl sympatický - virtuálně. Když jsme se setkali osobně, žádná jiskra mezi námi nepřeskočila. Aspoň mně to tak připadalo. Dokonce došlo i k lehkému názorovému střetu: v něčem mi oponoval a já prostě měla pocit, že je a priori proti. Říkala jsem si - na první schůzce a už je proti mně? To tedy není moc nadějné. Asi se mu nelíbím a je z toho podrážděný… Z procházky jsme šli ještě do kavárny a tam se z toho nakonec vyklubalo docela příjemné odpoledne. Asi jsme se víc oťukali, a tak jsem odcházela domů s pocitem, že to bylo fajn. Ovšem že bych si byla jistá, že ho chci znovu vidět, to teda rozhodně ne. Pak jsem si ale řekla - a proč ne? Vždyť to bylo fajn. No, a pak už se to zlepšovalo a zlepšovalo… až je to úplně nejlepší. Svého dnes už manžela hluboce miluji. A internetu jsem vděčná za to, že mě k němu dovedl."

Jestli je na světě ještě jeden idiot, seznámím se s ním

Kristýně (svobodná a bezdětná) zůstaly ze seznamování přes internet rozporuplné pocity. Zkusila to sice už několikrát, jenže - bez úspěchu.

"Setkala jsem se s chlapíky z internetové seznamky celkem čtyřikrát. Dvakrát jsem je oslovila já, dvakrát oni mě. Jenže ani jednou to prostě nevyšlo. Tak například Petr - ten mi po rozchodu vypisoval SMS, ve kterých mi nadával, že jsem hnusná, odporná, že chlapy jen využívám… A v další mi zase přál pěkný den a posílal polibky. Z toho jsem teda neměla ani trochu dobrý pocit, dokonce jsem měla po nějakou dobu strach chodit večer po ulici sama. Bydlel totiž nedaleko ode mě… Z toho posledního - Martina - se vyklubalo největší zklamání a myslím, že tak udělal nejspíš definitivní tečku za mými pokusy seznámit se s někým přes internet. Martin oslovil mě. Psali jsme si, dali si schůzku, zamilovali se do sebe. Asi po měsíci se však začal chovat hodně zvláštně. Byl náladový, nepříjemný… Hned ráno se dokázal vytočit k nepříčetnosti, když jsem se k němu chtěla po probuzení přitulit. To už mi začala v hlavě blikat červená kontrolka. Když začal vykládat, že vlastně nikoho k životu nepotřebuje, dala jsem mu prostor. Takového člověka nepotřebuju zase já."

Pan Dokonalý nemusí být vždy ten pravý

Ema (35 let, svobodná, ale zadaná :, 2 děti) vypráví svůj nevšední příběh o tom, jak přes internetovou seznamku nejprve našla pana Dokonalého a pak svého méně dokonalého, ale každopádně skvělého partnera.

"Žila jsem už asi pět let sama. Předchozí, dlouholetý vztah skončil drsným pádem - partner mě po osmi letech opustil těsně před svatbou. Z toho se ženská vyhrabává těžce. Když jsem si konečně dala život dohromady, bylo mi skoro třicet. Moje kamarádky už každá měly to své, zajímaví chlapi byli zadaní. Dlouholetý kamarád mi řekl o seznamce. Nejdřív jsem si zaťukala prstem na čelo (já, krásná, chytrá, mladá holka, že bych tak hluboko klesla?), ale za nějaké dva měsíce jsem se rozhodla, že to zkusím. Napsala jsem inzerát a přišla mi strááášná spousta odpovědí. Jedna mě však úplně nadchla - byla od o 12 let staršího pána, který mě odzbrojil svým stylem, nadhledem, humorem. Prostě jsem se do něj zamilovala dřív, než jsem ho viděla. Nějaké 2 měsíce jsme si psali a pak se setkali. Bylo to neskutečné: jako bychom se znali roky, doříkávali jsme za sebe věty, naše první rande se protáhlo na 14 hodin a bylo těžké si představit, že bychom měli být bez sebe… Jako blesk z čistého nebe mě proto zasáhlo, když mi řekl, že s někým žije. A že si myslel, že to se mnou bude jen flirt a neví kudy z toho teď ven, že mě hrozně chce… Další dva měsíce jsme se trápili tímto vztahem nevztahem, další dva roky jsem na něj neuměla zapomenout a vlastně do dneška si v sobě tento příběh hýčkám jako něco jedinečného, neskutečného.

Jenže biologické hodiny jedou na jiný pohon než na romantiku. Zkusila jsem tedy "internetovou loterii" ještě jednou. Po předchozí zkušenosti jsem si sice nic neslibovala, ale kupodivu jsem znovu potkala zajímavého a vtipného a pohledného chlapíka, který o mě stál, hodně stál. Jinak bychom asi spolu dnes nebyli, protože já přece jen ještě neměla v době našeho seznámení rány zcela zahojené… Hodně mi pomohl, stal se mým nejdůvěrnějším přítelem. Nezamilovala jsem se do něj bezhlavě na první pohled, ale dnes bych ho za jiného nevyměnila. Máme spolu dvě veselé děti, pětiletou Aničku a dvouletého Matyáška. A krásný život…"

Čtyři příběhy čtyř různých žen. Zora, Ester a Ema si partnera našly a ani jedna z nich se dnes nezdráhá přiznat, že jde o "lásku přes internet". Ono je totiž docela jedno, jakým způsobem se se svým milým seznámíte. Kristýna se teď cítí zklamaná, ale na druhou stranu říká, že "pokusit se o seznámení na inzerát je lepší, než sedět doma, koukat z okna a čekat na prince na bílém koni". Každá taková zkušenost, i když nevyústí v sladký happy end, je k něčemu. Minimálně si třeba uvědomíte, co nechcete.

"Co ze života zbyde, jsou vzpomínky na věci, které stály za to," pravil kdysi kdosi ne zrovna optimisticky. Kus pravdy v tom určitě je. Osamělé maminky i nemaminky, neseďte tedy doma s rukama v klíně, zapněte počítač a žhavte internetové dráty. Možná někde čeká někdo, s kým by vám mohlo být příjemně. A jestli se první, druhé, třetí… setkání nepovede, budete mít aspoň co vyprávět tomu čtvrtému muži, který třeba tím pravým opravdu bude :).

Článek je z červnového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde. Objednejte si v období od 22. května do 21. června 2009 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - Misku s víčkem od Canpol babies. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.