Hudba a děti za oceánem

Nasi dceru Noru, brzy uz ctyrletou, zatim vychovavame v horku jizanskych Spojenych statu, a i kdyz jezdime domu na navstevy, nemyslim si, ze bych mela dost znalosti k tomu, abych mohla praxi v obou zemich porovnavat. Zkusim tedy prispet do vaseho casopisu nekterymi postrehy z naseho zivota v Atlante. Podotykam, ze to, co je typicke pro Georgii nemusi fungovat v jinych statech Unie podobne.

V Americe je bezne brat deti vsude s sebou pomalu hned po narozeni, proto napriklad nikoho nezaskoci, kdyz maminky bezne na verejnosti koji. Americane, v nekterych ohledech stale dost pruderni, vnimaji pritomnost deti jako neco bezneho, radostneho, co navic umoznuje cele rodine podnikat vsechno spolu.

V Georgii me okouzlil system hudebnich krouzku pro deti, ve kterem si rodice mohou vybrat opravdu pro jakekoliv stari : uz s sestitydennim miminkem muzete dochazet do specialniho hudebniho kurzu! Ja sama nemam hudebni sluch, a tak nevim, oc jsem prisla nemoznosti cvicit hudebni stupnice, a naopak bych rada jednou nase ditko videla u klaviru-jiste klasicky nesplneny sen rodice, promitany do potomka; chudak Nora...

"Nas" guverner vymyslel pred par lety akci, kdy kazde novorozene ve state dostane CD se skladbami Mozarta, Handla, Debusyho. Je ale otazka, zda mu to neuskodilo, opozice silela, ne kvuli rozpoctu, ale proto, ze tam neni jazz, Georgii tak vlastni.

Ale zpet ke krouzkum : poradaji se v kulturnich centrech, pri kostelech (bez rozdilu, ke ktere cirkvi patri) a tady jsou uplne zdarma - jinak jeden beh, organizovany hudebnimi skolami, vychazi zhruba na 180 dolaru. Prvni hodina je vetsinou zdarma, aby si rodice i deti overili, bude-li je to bavit. Metodika je vsude vicemene podobna.

Nora se pribatolila na svoji "prvni hodinu" v necelych dvanacti mesicich; dneska je z ni stary harcovnik, ktery se leti nejdriv obejmout se svou "ucitelkou" Miss Rebeccou a pak se mohutne vita s detmi a zaroven me odesila cekat do haly, abych nahodou nechtela take zpivat- znam ovsem sve limity - na ZS jsem texty ceskych pisni odrikavala potupne spolu s mutujicimi chlapci, zatimco divci zbytek tridy pel.

Takze se schazime jednou tydne vzdy v podzimnim a jarnim behu, v lete pak na tzv. tydennim "summer camp", kdy se vidime cely tyden po dopolednach. Pro mensi deti do 2 az 3 let bezi tydne pulhodina rychleho sledu pisnicek, vyklepavani rytmu, rozeznavani ruznych zvuku a tonu, ukazky hudebnich nastroju.

Roztomily je uz vlastni zacatek kazde hodiny : deti sedi v kruhu, ty nejmensi spolu s maminkami, ev. babickami, tetami apod., obcas se vyskytne i zaskakujici tatinek; a Rebecca jednoduchou, stale opakovanou melodii vyvolava a zdravi kazde dite zvlast a ostatni ji sborem doprovazeji.

Legrace je odlisne slyseni vyjadrovani zvuku zvirat v anglictine a cestine: jednu hodinu jsme s Norou ucily zbytek tridy delat ceske kacenky a prasatka Anglicke vyrazy jsou opravdu odlisne: dak, dak a ojng, ojng.

Ted uz chodime do pokrocilejsich 45 minutovych hodin ( zhruba od tri let vyse; postoupeni doporucuje ucitelka ), kdy deti samostatne pracuji a jen na zaver bezi pro sve rodice, aby s nimi hrali posledni hru. Take uz dostavame male domaci ukoly: napr. zhotoveni bubinku, apod. pro nasledujici hodinu. Ovsem jsme v Americe, a tak k tomu dostavame dokonale pripravene pomuky se zasadnimi navody, na co vse dat pozor, aby se snad dite nezranilo ( Americane se strasne radi soudi ).....nekdy je to az smesne.

Ovlivneni hudbou je videt na vsech malych ucastnicich ( me uz se bohuzel maximalne rozsiri slovni zasoba ).

Dalsi bajecnou veci je nenasilna vychova ke koncentraci pri vnimani hudby a navyk hudbu pravidelne poslouchat ( cimz nemyslim zrovna "rap", ze ): Nora sama vyzaduje navstevy koncertu, naposledy jsme ji vzali na klavirni recital Chopinovych skladeb. Udrzet pozornost vic jak 60 minut ji nedelalo zadny problem.

Rebecca zpiva v atlantske opere, a tak rozsirila beznou metodiku a napln kurzu jeste o predstaveni "malych oper", ktera porada se svymi prateli. Posledni z nich "Jenicek a Marenka" se setkalo s velkym uspechem, mj. i proto, ze po predstaveni si deti vlastnorucne patlaly sladke pernikove chaloupky. Zaroven je ovsem okouzlila predstavitelka carodejnice, ktera jim pred zacatkem predstaveni nazorne predvedla svoji promenu pani stredniho veku do podoby carodejnice v nadhernem kostymu a malinkym detem vysvetlila, ze se opravdu nemusi bat, protoze pod maskou je to stale ta sama usmevava pani.

Je bezne, ze deti, ktere temihle kurzy prosly, velmi casto pozdeji pokracuji ve studiu na hudebnich skolach jako jsou napr. Suzuki ci Yamaha, ktere maji tradici a velmi dobre jmeno.

Casto nas s muzem napada, jak velky rozdil je mezi tou oficialne sirenou a exportovanou "kulturou Disneylandu a Hollywoodu" a tim, co tu pri trose usili a casu lze najit. V prubehu 5 let zivota tady jsem notne musela opravit svuj "nadhled Evropanky", se kterym jsem sem poprve priletela. Jako by tu existovaly dva na sobe nezavisle svety - alespon me to tak pripada - a je jen na vas, ktery si vyberete, nebo jeste lepe, jestli se podrobite vlivu nejsilnejsiho proudu, ktery je napadnejsi a snadneji se konzumuje.

Dalo by se jeste hodne napsat o rade ruznych dalsich moznosti: o vytvarnych kurzech podle metodiky Gugenheimovy nadace pro deti od jednoho roku vyse, ktere porada Art Institut, o ruznych programech v knihovnach - o tom uz ve Vasem casopise jeden vystizny clanek vysel, o koncertech vazne hudby se specialni dramaturgii pro rodiny s malymi detmi, atd.

Velke mnozstvi takovych akci je navic dostupne prakticky vsem - casto jsou totiz financovany z daru, nebo institucemi jako je napr. univerzita (odpisy z dani jsou samozrejmosti) a tim padem jsou pro ucastniky zcela zdarma.